VELKÁ ŽRANICE – TV tip – gastronomická tragikomedie
27.03.2015
Stanislav Polauf
Film
Skončit dobrovolně život lze různými způsoby. Ten, který zvolila čtveřice hlavních postav filmu VELKÁ ŽRANICE je nejen neobvyklý, ale můžeme pochybovat i o tom, zda je možný. Nicméně slavní herci Marcello Mastroianni, Ugo Tognazzi, Michel Piccoli a Philippe Noiret to na plátně myslí vážně a provokativní režisér Marco Ferreri je k tomu nabádá.
Hned první uvedení filmu na mezinárodním festivalu v Cannes skončilo velkým skandálem. &Sokovaní (a hromadně odcházející) diváci nechápali, jak oblíbení herci se mohli propůjčit k účinkování ve filmu, který údajně degraduje všechny lidské hodnoty. Už jeho námět je skandální: Čtyři úspěšní muži, zhnusení dosavadním způsobem svého života, se zavřou v opuštěné vile, pozvou si prostitutky a rozhodnou se provždy skoncovat se svým nezdařeným životem hromadnou sebebevraždou. Prostředek jejího provedení je svérázný. Hodlají se „užrat, uchlastat a usouložit“ k smrti.
Citlivějším povahám se za uvedená slova omlouvám, ale skutečnost na plátně je ještě o poznání drsnější a tvrdší. Zobrazení těchto
orgií obžerství a sexu je znázorněno naturalisticky doslovně. Vidět oblíbené hvězdy filmového plátna v (na svou dobu) odvážných záběrech souloží a při konání malé i velké potřeby (včetně příslušných zvukových efektů) je nejen šokující ale i nechutné.
Proč se tedy na tento film v televizi podívat a proč ho doporučujeme? Jednak již nesporně
patří do historie kinematografie a lze jej brát jako vyplnění mezery ve znalostech filmové historie, způsobené naší dřívější cenzurou, která podobná díla (namátkou třeba i POSLEDNÍ TANGO V PAŘÍŽI nebo SALO ANEB 120 DNÍ SODOMY) do kin nepustila. Důvod je i v tom, že podobná díla – ať se nám to líbí či ne – do filmového umění patří a nelze je z ní vydělit.
Jde také o
dluh vůči kontroverznímu režisérovi Marco Ferrerimu (1928-1997), jehož csfd.cz charakterizuje: „Ferreri byl vizionář, anarchista, praktik absolutních negativ a rozporuplné vulgarity, básníkem chaosu a metlou morálky.“ Jeho filmy rozhodně diváka nešetřily a ani při dnešním promítání nešetří. V našich kinech se z jeho asi 30 filmů promítala kdysi jen z dnešního pohledu „nevinná“ VČELÍ KRÁLOVNA z roku 1963. Další jeho díla jako ŹENA OPICE, skandální HARÉM, podobenství o anarchistické vzpouře DILLINGER JEJ MRTEV či černohumorná LIZA, které VELKÉ ŽRANICI předcházely, se k nám v době normalizace neměly šanci dostat. Dnes sice cenzura neúřaduje, ale Ferreriho další filmy k nám v zhledem k nezájmu distributorů také nepronikly (a jen málo z nich se objevilo na DVD). Připomeňme si alespoň některé, jejichž názvy naznačují, že nepůjde o líbivou tématiku: NEDOTÝKEJ SE BÍLÉ ŽENY, AHOJ, SAMEČKU, EREKCE, EJAKULACE, EXHIBICE A DAL&SÍ PŘÍBĚHY OBYČEJNÉHO &SÍLENSTVÍ, PŘÍBĚH PIERY, MASO či MANIAKŮV DENÍK. Je vidět, že dluh vůči Marcu Ferrerimu je velký a televize by měla kam sáhnout, kdyby měla zájem.
Vraťme se však k filmu VELKÁ ŽRANICE. Část kritiky v něm nachází odsudek spotřební společnosti, která zbavena všech existenciálních starostí redukovala život jen na uspokojování animálních potřeb (život ve věčné slasti). Má jít o metaforu současné Sodomy a Gomory a zdegenerovaného světa, z něhož je únik pouze smrtí.
Osobně dávám přednost umění povznášejícímu a dílům, která mě osloví krásou a citlivostí, ale nezavírám oči před druhým pólem uměleckých snah, jichž můžeme být svědky zhruba od druhé čtvrtiny minulého století až po dnešek. Záleží jen na míře únosnosti… Těm divákům, kteří vydrží u televize až do konce, přeji dobré zažití (a nejen filmu).
************************************
VELKÁ ŽRANICE
(La grande bouffe)
Itálie, Francie 1973, režie Marco Ferreri,
uvádí ČTart v úterý 31. března od 23,10 hodin