Tenkrát - hodně dávno - třetího dubna roku třicet tři k večeru, kdy mladý Ježíš skonal na kříži, vyšel zatmělý měsíc v úplňku, a zatmění tehdy trvalo celých padesát minut. Ježíšův mimozemský otec to samozřejmě tak nenechal, už pátého dubna téhož roku vzkřísil svého syna z mrtvých a odnesl si ho sebou kamsi na nebe. Svátky začínají už na Zelený čtvrtek a až do Bílé soboty má trvat půst. Legendy o nich sice nejsou ve všech ohledech jednotné a na toto tema se v zápisech a písemnostech mezi sebou přela a dosud pře řada svatých - ale co je nám po svatých?

Mnohem později si jeden z významných českých králů, kterému se říkalo otec vlasti, otevřeně postěžoval...."Vás kdyby učit chtěli všichni svatí, zdaž všimnou si jich Češi paličatí? Buď svatý rád, když není bit. Jak bych zde mlátil otep slámy - nechť chci, co chci, za krátký čas, všechno se jinak zvrtne zas!"

Kdyby otec vlasti vstal z hrobu, byl by nejspíš potěšen, až by zjistil, že česká mentalita je setrvalý stav a dodnes se na ní nezměnilo téměř nic. Naopak - to náš Stvořitel odhadl špatně dobu potřebnou pro konání dobrých skutků jako vzor pro chování lidstva, když dobro, které včetně zázraků prokazoval Ježíš lidem celých dvaatřicet let svého života, bylo marné. Beránka božího Stvořitel nadarmo obětoval ke spáse světa, který dodnes spasen není, a z Ježíšovy tragedie si lid vzal jen jedno jediné ponaučení - totiž - že každý dobrý skutek má být po zásluze potrestán.

Ještě že naši moudří a rozšafní předkové si ze svátků jara a Velikonoc vzali pro pokračování těchto tradic jen to nejlepší. Symbolem se stalo vajíčko jako dárce života, jímž vajíčko opravdu je, a úchvatné české kraslice nemají v celém světě obdoby. Potěšující je i skutečnost, že symbolické české velikonoční svátky si směly uchovat své tradice a svou českost, byly ušetřeny režimních změn a nebyly zesměšňovány, haněny ani vyměňovány za něco světového. K těmto svátkům v naší zeměpisné poloze patří teplo, slunce, štědrý stůl s tradičními pokrmy a pečivem, popovídání se sousedy a velikonoční koledování.

Koledníkům stačila natvrdo uvařená, obarvená vajíčka. Dodnes se v řadě našich obcí velikonoční sváteční zvyklosti dodržují téměř tak, jak si je pamatuji ze svého dětství. Všechny hospodyně měly přichystaná barevná vajíčka a když koledníci ve dveřích spustili: "Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám jistě snese jiný", dostali něco dobrého na zub a po poledni už mívali košíčky plné vykoledovaných barevných vajec.

K tomu je ale třeba dodat, že na naše slepičky je naštěstí spolehnutí. Projevují spoustu dobré vůle a vajíčka nám snášejí, přestože se nechováme zrovna akorát a když se to tak vezme, je vlastně kur domácí opravdu a nefalšovaně demokratický. Chová se ke každému stejně, nepěstuje protekce, nevytahuje se,nikoho neupřednostňuje ani nezatracuje, nestrká zobák do našich případných šarvátek se sousedy, a neuvaluje sankce.

Vrací se čas jara a s jarem míza do proutí - to je bez debat. Neděle velikonoční je letos pátého dubna, tak hlavně aby pánové nalámali čerstvé proutí do pomlázek - jestli má velikonoční výprask nás ženy pomladit - aby to skutečně fungovalo.


_{Zdroj fotografie (ořez): mojefoto.net
Autor fotografie: Artamax 2}