Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  středa 29.5.2024, svátek má Maxmilián 

Hledej

Spolupracujeme

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Patnáct minut slávy

11.04.2015   Ivo Fencl   Próza   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Patnáct minut slávyCo se dá stihnout za čtvrt hodiny

Vlak mi přijíždí z Plzence na Hlavní v Plzni v 17. 53. Cestou ve vagónu jsem si psal, v kapse pro štěstí smrkovou šišku, kterou jsem spontánně sebral před plzeneckým nádražím. Vyplatilo se.
Na nádraží jsem jako vždy zašel do obou trafik, studoval tamní DVD a pozdravil svou nejmilejší trafikantku. Prošel jsem podchodem, ale oba trolejbusy mi zrovna ujely (kvůli mému zdržení se v trafikách). Klusem jsem je, pravda, předběhl na další stanici u Tesca. Jel jsem zastávku ke knihkupectví Chmela a odtud je to pěšky dost daleko k bývalému Komornímu. Zrovna jel od Komorního další trolejbus, ale už po stanici jsem musel ven a dost daleko se ubíral volnou chůzí na náš dispečink. Zvoním a říkám do mluvítka: „Můžu tu nechat výkaz za březen?“ „Pojďte nahoru.“
Procházím uvnitř jistící mříží, předávám milé kolegyni papíry a ještě   úsměvem něco prohodím. Sestupuji zpátky do přízemí, otevírám si jištěnou mříž a venku naštěstí zavrhuji nápad se projít Radobyčickou kolem geodézie, kde jsem dělával, a vracím se původní cestou. Ohlédnu se a v dáli u stadiónu zbystřím další trolejbus. Popoběhnu tedy, předjede mě sice, ale chytím ho. Vystoupím po jediné stanici v Goethově u banky, začíná pršet. Zatáčím do průjezdu vedoucímu k zadnímu traktu Západočeského muzea, kde jsem taky dělával, a češu seJ. Tu mi zazvoní mobil. Tamara. Už čeká v Jadranu, Bezručova 9. „Kde jsi?“ ptá se. Já: „Za minutu u tebe.“ Volným krokem vcházím do Jadranu.
Zastavuji se uprostřed, sjíždím očima servírku, mapuju lidi, znovu hodnotím servírku… Tamara: „Tady. Tady!“ Pootočím se.
Tamara má od šesti sraz bývalých spolužáků, takže začínám žertovat a hraju roli, že si přece také vzpomínám, jak jsem s nimi všemi chodil na gympl, i na poslední zvonění a... Bez problémů vymýšlím další situace z časů studia a nikdo by nevěřil, že nelžu. Jen je tu menší problém, že skoro nikdo dost rychle nechápe, že jde o humor. Beru si tedy od Tamary tři autorské výtisky sborníku Cestou, který nám právě vydali v Bavorsku, a ještě dost dlouho konverzujeme o chystaném křtu 25. 4. v 17. 00 na náměstí v Galerii Evropského domu a o plánovaném několikadenním podzimním pochodu s Němci od nich přes hranici a Domažlice do Plzně. Konečně volně vyjdu z Jadranu a vidím na mobilu, že vlak mi odjíždí už za pár minut, takže to už na nádraží nestihnu. I co, aspoň se projdu. A pomalu. Ale déšť sílí. Vytahuji deštník. Vítr mi jej obrací naruby. Zdlouhavě to napravuji. Kráčím se složeným deštníkem a ještě naivně zkoumám, nemají-li dvě nejbližší banky po šesté hodině dál otevřeno, protože bych potřeboval směnit natrženou tisícovku. Ovšemže právě zavřely. Znovu otevírám deštník, zase je hned naruby, vzdávám pěší cestu a vracím se až k zastávce u Chmely. Po chvíli přijíždí trolejbus. Ujedu jím stanici a jel bych možná dál, ale naštěstí mi blikne do očí od řidiče nápis Božkov. Tento trolejbus odbočuje a nezastavuje u nádraží! V poslední chvíli vyskočím a tu stanici k nádraží musím ujít. V hale si prohlížím nový sekndhend i další stojan s DVD v trafice, znovu se usmívám na svou oblíbenou blondýnku (bohužel na mě moc mladou), pomalu stoupám schodištěm do horní haly, mířím k východu na perón, ale vracím se a nakukuji ještě do čekárny, zda tam třeba nesedí nějaký známý nebo známá či potenciální žena mého života. Nic. Vycházím na perón a říkám si: Je to zastřešené, asi tu počkám támhle na lavičce tu půlhodinu na vlak v sedm. Okolo běží výpravčí se zvednutou plácačkou. Znovu a znovu píská. Souprava přede mnou se přesto nehýbá. Hele, to je ještě vlak s odjezdem v 18. 08! Akorát mi ujede. I těm dvěma holkám za mnou. Stydím se rozběhnout!
Strojvůdce si však dal na čas. Klidně nastupuji. I dívky. Pokračuji v psaní. Mezi příjezdem 17. 53 a oficiálním odjezdem v 18. 08 uplynulo 15 minut. Nemá tak někdo štěstí?


Autor fotografie: Denny 
ZDroj fotografie: mojefoto.net



Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0275 s