A tak musím říci, že zatímco fotograficky mě nejvíce zaujala exkurze na přečerpávací vodní elektrárně Dlouhé Stráně, ze které mi kupodivu i přes to zuřivé focení uvízlo pár zajímavostí v paměti, emotivně a lidsky mi přece jen nejvíce utkvěla v hlavě soukromě domluvená exkurze v malé pekárně v Litoměřicích, která v plném provozu působila jako perfektně zorganizovaný včelí úl. Tam jsem naopak poslouchala a pozorovala tak zaujatě, až jsem fotit docela zapomínala. Exkurze automatických vodních mlýnů Křesín pana Klímy pak byla zlatým středem mezi těmito dvěma.

 

Všechny exkurze pro mne ale určitě mají jedno společné: působí tu na mě jedinečný duch místa, genius loci, kterého často dotváří i nálada  a nadšení místních lidí. Vždycky je to něčím zajímavé. A vlastně nezáleží na tom, jaký druh zážitku si z místa odnesu, jestli spíš poslouchám nebo spíš fotím, pokaždé to pro mě má nějaký přínos.