Buddhismus se neopírá o žádného boha, je to tedy ateistické náboženství. I když náboženství, někteří se dodnes přou o to, zda se vůbec jedná o náboženství či filozofii. Původně to totiž filozofie byla. A to, že později vznikla církev a Buddha je uctíván téměř jako bůh, že jsou postaveny chrámy a slouženy bohoslužby, to by se už samotnému Buddhovi jistě nelíbilo. Neodpovídá to koncepci jeho učení. A pro nás to znamená, že i Buddhovo učení bylo jistým způsobem poznamenáno civilizací, přestože v průběhu dva a půl tisíce let nebylo zneužito k válce, drancování a kolonizování.
Domnívám se, že buddhismus nebyl takto zneužitý právě proto, že se jedná o ateistické náboženství. Člověk se má obracet sám k sobě a svému svědomí, ne k bohovi, který mu může odpustit, ne ke knězi, který mu může prodat odpustek. Základem celého učení jsou čtyři ušlechtilé pravdy, uvedu tři základní:
1. Život je utrpení.
2. Všechno utrpení má příčinu v žádosti.
3. Odstranění žádosti vede k odstranění utrpení.
Kromě toho Buddha vyložil své pojetí správného života vedoucího k osvobození pěti příkazy, z nichž opět uvedu tři první:
1. Nezabíjej živé. (Skutečně poctivý buddhista nejen nezabíjí, ale zabíjení ani nepodporuje, a proto je vegetarián.)
2. Neber, co ti nedávají.
3. Nemluv nepravdu.
Nakonec je to Buddha, kdo tvrdí, že zlo zrodí zase jen zlo a že nenávist přemůže jen láska.
Krásná a moudrá slova... Kdybychom hlasovali, byla bych pro, aby byl buddhismus povýšen na „učení míru“. Míru v sobě i míru k druhým.