Martina prožila dětství v dětském domově, a když se jednoho dne setká se svým budoucím manželem, spálí mosty, opustí zaměstnání a odejde s ním do nového domu v jiném městě, aby s nadšením a plná lásky rozdmýchávala „teplo domácího krbu.“ Proč se až barvotisková idyla postupně změní v peklo a příjemné teplo v nesnesitelný žár? Kam se poděl milující muž? A vize dokonalého manželského štěstí?

Tak ve své anotaci načrtává nakladatelství jednu ze svých posledních novinek. Drsněji řečeno, hlavní hrdinka má, co chtěla. Poněkud lidštější pohled na věc začne s Martinou soucítit. Nejenom kniha, ale plno dnešních (přiznejme si - nejenom dnešních) domácností prochází něčím podobným a nechat promlouvat jenom naše malé velké ego "nám nikdy", se rozhodně nevyplácí. Pokud patříte mezi šťastlivce, kde nepanuje u rodinného krbu psychické dusno a nátlak, rozhodně buďte šťastni. Ono totiž týrání není jenom o tom, jak muž mlátí a terorizuje ženu. Ono soužití dvou lidí, kde nátlak s citovým vydíráním je na denním pořádku, rozhodně vysiluje a ubíjí mnohem spolehlivěji. A velmi často jsou tyto náznaky předzvěstí právě něčeho daleko trýznivějšího v dohlednu.

Martina je určitým modelem ženy - člověka, který uvěřil až možná bezhlavě v něco mimořádného. Za cenu ústupků se dostává až tam, odkud by většina vnějších pozorovatelů příběhu rychle utekla. Model trýznitele je představován manželem, který se z pohádkového prince mění stránku po stránce v lidského netvora. 

Absence života "před" a pouze jeho  lehké načrtnutí, čtenáře ne až tak dobře naladí na větší zbytek knihy. Sice víte, kde Martina vyrůstala, co se k tomu tak trochu pojilo, ale to vše jenom náznakově, několika stránkami.

Začínala jsem číst příběh a říkala si, jak dobře jsem se sžila s hlavní hrdinkou. Hltala stránku po stránce, mile jsem se nechala vyprávěním Martiny unášet. Niterně prožívala napětí i prohry. Přesto v polovině knihy, právě díky neustále přifouknutým situacím, člověk - já začne cítit krizi příběhu. 
Kniha vůbec není špatná, přesto by ji trochu prospělo netěžit pouze z náročné situace, ale více provázat i s předešlým životem hlavní hrdinky. Rozumím autorce, že nosné téma je "domácí násilí". Jenomže ono kolikrát je již pouze vyústěním, mnoho let připravovaným někde v nás. Důsledek, který má mnohem hlubší kořeny, mimo i deptající vztah, kde se teprve projeví. 

Přesto, kdo neprahne po velké provázané story, kde každá nitka souvisí, přečte Horko domácího krbu rychle, s dobrým pocitem na patře. Můj osobní názor je ten, že Martině a nejenom jí, ale celému tomu životnímu spletenci, něco chybí. Nedokáži přesně říci co konkrétního, snad cítím určitou předvídatelnost a prvoplánovitost. Věřím, že i tak najde autorka plno čtenářek, které svoji knihou osloví.