Útlá knížečka nabízí na sto dvaceti stránkách dvacet příběhů, které jsou i nejsou skutečnými pohádkami. U některých bychom mohli přimhouřit oči a nazvat je pohádkami moderními, ovšem některé jsou opravdu natolik současné, že se jedná spíš o povídku než pohádku.

Každý příběh je zasazen do jiného prostředí i času a setkáme se tu s moha různorodými postavami. Najdeme zde princeznu, Janka za pecí, čerty, obra, ale také studenta elektrotechniky nebo policajty. Pokud je příběh zasazen do starých dob a jeho pojetí je tedy více pohádkové, obsahuje vždy moderní prvky. Když se Janek, co slezl z pece, uchází o nevěstu, je to slečna Králová. A její adresu získal Janek tak, že nejdříve všechny Krále obtelefonoval.

Humorné prvky příběhů vycházejí téměř vždy z nějakého nedorozumění, pokaždé z nějakého nesmyslu či záměny dvojího významu slova. Ambivalentnost je tu zřejmě nejčastější zápletkou, a tak by se kniha mohla jmenovat spíš Popletené než Chechtavé pohádky. Nám dospělým se na první pohled takové příběhy vtipné v podstatě vůbec nezdají, ale děti mají takové jednoduché záměny rády. Smějí se hlouposti aktérů, jako by měly radost z toho, že někdo jiný nerozumí něčemu tak jednoduchému, že někdo jiný je tak hloupý. Těžko říci, jestli to je skutečně dětská bezprostřednost, která to způsobuje, nebo jim tohle posmívání dělá dobře jejich sebevědomí. Každopádně děti tento typ humoru umí lépe ocenit.

Příběhy jsou dějově velmi jednoduché a krátké. Velká písmena také umožňují čtení i začínajícím čtenářům. U menších dětí (kniha je určena dětem od čtyř let) zřejmě nebude v některých případech zápletka pochopena, ale myslím, že vysvětlování je zbytečné, naopak se může dítě ke čtení knihy vrátit později a samo objevit, co dělá příběh vtipným. Polehtá se tak nejen bránice, ale také šedá můra kozková.

Cheche, a to je přesně princip Chechtavých pohádek: našel by se tu někde nějaký entomolog, který by šel takovou můru kozkovou hledat do lesa?