Dnes bohužel přibývá pomníčků u silnic. Na některých místech jsou křížky, někde jsou na kmenech stromů připíchnuté obrázky a fotografie,a kolem nich svíčky, případně i hračky a další předměty, které přinesli nešťastní pozůstalí, příbuzní a přátelé těch, jež zde tragicky zahynuli nejčastěji při autonehodách. "Kamarád Honza se právě tady vloni zabil na motorce," vysvětlují jeho přátelé, které nemrzelo přijet k pomníčku a rozsvítit svíčku. A někde jinde - o sto kilometrů dál - také při nehodě, vypadla z auta Mařenka, a má tam křížek, obrázek, srdíčko, panenku.... Píši o tom proto, že jsem nevěřícně poslouchala, jak právě o těchto malých pomníčcích říkal v televizním zpravodajství jakýsi veřejný činitel, že bude nutno je odstranit, protože podle jeho názoru odvádějí pozornost kolemjedoucích řidičů, a to může mít zase další tragické následky.

Panenko skákavá!  Zkusila jsem si sama ověřit - naštěstí z okna tramvaje - co všechno na našich silnicích by mohlo upoutat a odvést moji pozornost. Nejela jsem dlouho, když moje oči i mysl upoutala příšernost o velikosti několika čtverečních metrů, upevněná v nepřehlédnutelné výšce hned vedle hlavního silničního tahu. Žlutý plakát se dvěma obrovskými botami, vedle nich hlava krásné dívky hledící zamilovaně, a pod tím nápis "miluji Baťu". No, při prudké inteligenci dnešní mladé generace si plakátem zaujatý řidič třeba nedá do souvislosti boty s panem Baťou, reklamu tudíž nepochopí, zamyslí se nad jejím smyslem - a neštěstí může být na světě. O necelých sto metrů dál ční vedle silnice další třímetrová hrůza z modrého písma na bílém podkladě s výzvou "Lidé, zděte!" Ale dobře nám tak. Protože jsme dostatečně nebděli, musíme teď dumat a žasnout nad podobnými skvosty vedle silnic, a nejen tam, přičemž sotva někdo z pachatelů této novodobé parády přemýšlí nad tím, že může být příčinou autohavárií. Čas od času se o tom zmíní media, ale tím to končí.
             
Všudypřítomné reklamy blikají nejen na nás chodce, ale i na kolemjedoucí řidiče například i z obřích obrazovek instalovaných v několikametrových výškách na vizuálně přitažlivých budovách. Obřími barevnými plakáty jsou ve městech i obcích obalena okna celé řady prázdných bytů, které ještě do nedávna sloužily a zase by mohly sloužit nájemníkům a když jsem přemýšlela, proč asi dostaly reklamní plakáty přednost, vyšlo mi jediné - že peníze od reklamních agentur převyšují možné nájmy. Ve společnosti, která se začala až hystericky klanět zlatému teleti, lze jen s obtížemi hledat nějakou lidskost. A tak snad ty pomníčky u silnic jsou prvními bludičkami naděje, že cit ještě zcela neodumřel. Jsou důkazem projevu lidské sounáležitosti s neštěstím, která pomalu ale jistě zase narůstá.

Doufám, že pomníčky u silnic nikdo odstraňovat nebude. Každý z nich signalizuje smutné cursum perficio - tvá cesta skončila. A kdyby pozornost řidičů,které pomníčky opravdu upoutají, způsobila, že sundají nohu z plynu a pojedou pomaleji, vnímavěji, pozorněji a zodpovědněji, nebudou na našich silnicích tak často vyhasínat životy dalších Jeníčků a Mařenek, mnohem méně bude smutných pozůstalých a více bude mezi lidmi radosti.

_{Autor obrázku: Renata &Sindelářová}