Lidi se dnes nezaobírají slůvkem „proč“, neboť vysvětlení jsoucna v nicotě je pro většinu složité. Nač se taky zaobírat takovými věcmi, které nejsou důležité, obyčejný člověk řekl by si. Avšak malý princ ne. Malý princ dokáže rozpoznat, co je v životě důležité. A ví, že to důležité musíme hledat srdcem. Díky němu si uvědomíme, že naše oči jsou ke všemu důležitému slepé. (A nyní samotného prince parafrázuji.)

Antoine de Saint-Exupéry se narodil ve Francii, a již ve svých dvanácti letech se rozhodl, že zbytek svého života zasvětí letectví. Ač se mu poprvé nepodařilo složit přijímací zkoušky na armádní školu, později se pilotem vyučil, avšak nezanevřel ani na své vystudované umění. Když se dostal do armády, na světlo vzešel jeho pisatelský um. Dvacet šest let po svém narození vydal první povídku, jíž situoval do leteckého prostředí, značný úspěch získal navíc i jeho román Noční letec.

Jako pilot prolétával svět, až se ve třiceti pěti letech zřítil se svým letadlem do pouště. Sic zraněn, dostal se však zpátky k lidem, a díky své havárii o osm let později stvořil skvost, jaký v literatuře do té doby neměl obdoby – alegorický příběh o malém chlapci, který se vydal prohledávat okolní svět; Malého prince.

Protagonistou příběhu však není princ, ale pilot, který havaroval v poušti – tento muž je samotným alter egem Exupéryho. Pilot v knize vzpomíná na to, jak poprvé malého prince potkal, když mezitím on sám snažil se pracovat na svém rozbitém letadlu, kdy strachoval se o stále se ztenčující zásoby pitné vody. Tehdy k němu přišel malý chlapec se žlutou šálou kolem krku, a poprosil ho o jednu kresbu. O ono slavné nakreslení beránka.
 

Z pilotových zápisů se dozvídáme o životě malého prince, který na Zemi přišel z jiné planety. Dozvídáme se o jeho růži a kamarádce lišce, kterou si ochočil. Na první pohled příběh pro malé děti je protkán nespočtem odkazů, které by byly dnes tak hodny zamyšlení. Exupéry přichází s prvky pomíjivého materialismu, lidské nechápavosti, neznalosti pravého významu slůvka důvěra.

Pilot nám vypráví o tom, jak ho rodiče odradili od kreslení a nutili věnovat se věcem, které jsou konvenčně vnímány za ty jediné správné – třeba počtům a mluvnici. Jak prvotně malého prince a jeho roztomilé vyprávění vnímal pouze za přítěž a ztrátu času, který mu bral, a jenž by raději vkládal do opravy svého letadla. Postupně sám začne chápat pravé důvody naší existence, a především, začneme si je uvědomovat i my sami, čtenáři.

Malý princ se nám zaryje do srdce, ať už máme na mysli pouze postavu, či knihu samotnou. Od prvního vydání tohoto příběhu, jemuž tak kladný ohlas patří právem, uplynulo téměř sedmdesát let, po opětovném čtení nikdy neztrácí na kráse. Malý princ je klenotem, jenž by si zasloužil, kdyby mu dnešní svět věnoval více pozornosti. Kdyby knihu člověk vzal a snažil se ji chápat, pochopil by ji. Zpomalil by a všímal si všech krás, které nám svět každodenně přináší. Viděl by maličkosti, které jsou zběžným okem přehlíženy, ač patří k těm největším pokladům.

Lidé by si uvědomili, že nashromažďování pomíjivého jen zkracuje dobu, po kterou zde oni sami mohou být. Začali by vkládat radost jen do jsoucna. I malý princ byl. Byl to malý chlapec, který se smál a chtěl beránka. A to je ten největší úkaz jsoucna, jaký můžeme lidstvu předložit. Avšak zde pramení ten problém, právě proto; čtení knihy je pro lidi moc "bezduché", a "bezduché" je dle nich "jednoduché". Inu, a jak víme, pro dnešní svět nemá "jednoduché" hodnotu.
Kdyby si jen uvědomil, o co všechno svojí hloupostí přichází…
 
Malý princ
Autor: Antoine de Saint–Exupéry
Originální název: Le Petit Prince (FR)
Ilustrátor: Antoine de Saint–Exupéry
Překladatel: Radim Lapčík
Nakladatelství: Omega, 2014
Počet stran: 96
Vazba: brožovaná
 

O knize na stránkách nakladatelství Omega