Lurdy jako místo uzdravování i byznysu zachycuje ve svém celovečerním debutu, natočeném  v koprodukci Francie, Německa a Rakouska rakouská režisérka Jessica Hausnerová. Film přišel do českých kin v lednu 2012. Již předtím měl premiéru na festivalu francouzských filmů, kam přišel s oceněním FIPRESCI z festivalu v Benátkách a jeho hlavní představitelka Sylvie Testudová s evropskou filmovou hereckou cenou. Nyní se dostává i k televizním divákům. Slavné francouzské poutní městečko v Pyrenejském pohoří Lurdy získalo proslulost poté, co se zde v roce 1858 mladé Bernadettě zjevila Panna Marie. Od té doby sem proudí stále více zoufalých a nemocných lidí, kteří čekají na zázrak a uzdravení či alespoň na náznak naděje a získání pokoje. S podobným pocitem sem přijíždí i Christine (Sylvie Testudová), která je téměř celý život připoutána na invalidní vozík. Jednoho rána se probudí zdánlivě vyléčená, ale otázky zůstávají. Unese zázrak? Bude trvalý?
 
Na pozadí osudu jednotlivce režisérka ukazuje Lurdy jako centrum prosperujícího byznysu s vírou a na malé skupince poutníků vykresluje různé charaktery příchozích i jejich doprovodu. Nejde o náboženskou propagandu, nemusíte věřit v zázraky. Jde především o hluboce lidský příběh ženy, které události daly (možná jen na chvíli) alespoň záchvěv naděje... &Stefan &Svec napsal: "Je to hluboký a drsný vrt do duše, kterou potkalo tak nečekané štěstí, že se ani nedá zvládnout." Film je natočen s nadhledem, místy i s náznaky humoru, přestože jde o dojemně vážné a spíše smutné dílo k zamyšlení.
 
Lurdy (francouzsky Lourdes)
je jihofrancouzské město ležící v podhůří Pyrenejí. V roce 1858 zde došlo k mariánskému zjevení mladé Bernadettě Soubirousové, a brzy poté se Lurdy staly jedním z nejdůležitějších římskokatolických poutních míst světa. Později exhumované a v městečku Nevers vystavené tělo Bernadetty Soubirousové zůstalo dodnes neporušeno.
 
Lurdy jsou sice vstupní branou do Pyrenejí, ale mnohem známější jsou jako poutní místo římskokatolických věřících. Ti se sem přicházejí uzdravit zázračnou vodou. Polovina obchodů v Lurdech nabízí svěcenou lurdskou vodu v nejrůznějších přívěscích, sošku Bernardetty a jiné katolické pomůcky.
 
Polovina všech lidí, které v Lurdech potkáte, jsou jeptišky, polovina z druhé poloviny jsou lidé na vozíčku, o berlích či jinak handicapovaní. Zbytek budou turisté a jen mizivá část místní civilní obyvatelstvo. Lurdský zázrak
V roce 1858 čtrnáctiletá Bernadetta sbírala za městem dříví a náhle se jí před nedalekou jeskyní zjevila Panna Marie. Od tohoto prvního zjevení ji Bernardetta uviděla ještě sedmnáctkrát ve společnosti různých lidí, ale Pannu Marii viděla vždy pouze ona. Při jedné návštěvě ji prý Panna Marie požádala, aby do země udělala jamku. Z vyhloubené jamky vytryskla voda, Bernardetta se napila a Panna Marie jí oznámila, že voda je léčivá.
 
Bernardetta se pak dlouhá léta snažila zlegalizovat tento zázrak a vybudovat zde svatyni, kterou by mohli věřící navštěvovat. Tehdejší představitelé církve však zázraku příliš nevěřili a jali se zázrak prověřovat. Až když se usnesli, že na zázraku není nic závadného, požádali císaře Napoleona III., aby zázrak potvrdil a zlegalizoval. Mezitím bylo potvrzeno, že voda je opravdu léčivá.
 
Od té doby se do Lurd začali hrnout nemocní z celé Francie a postupem času i z Evropy. Bernardetta sama zemřela pouhých 21 let po zjevení Panny Marie.
 
Pozn.: Finální scéna s vozíkem (nejen) díky vybranému hudebnímu doprovodu známe italské písně Felicita, což znamená v překladu štěstí, donutí nejednoho diváka k zamyšlení ba i k slzám.