Do správného kabaretu patří jak hudba, tak tanec, mluvené slovo, prostě vše, co může rozveselit. Rozhodně to není místo intelektuálních dekadentních výstřelků. Potud provozovatelé „Divadla Václavák“ dodržují zažité kabaretní „normy“, ačkoliv dokonce odvažují přirovnávat svou produkci k muzikálům, jenž nereprezentují ani kulturu, ale většinou docela laciný kýč. Nicméně k tomu pánové z „Václaváku“ dodávají, že jejich provedení je narozdíl od muzikálů skromnější. Upřímně řečeno, když si někdo zvolí jako svou stálou scénu klub Lucerna Music Bar, musí počítat s tím, že tam West side story zinscestovat může jen těžko.

Myšlenka pražského kabaretu mě poměrně nadchla a nadšení mi vydrželo do té chvíle, než jsem zjistila cenu vstupného. Od „pouhých 495 Kč do 595 Kč“ se můžete podívat na nefalšovaný český kabaret. Já osobně si nechám zajít chuť a raděj než na dramaturgické experimenty s diblíkem Míšou Dolinovou v hlavní roli, popojdu o pasáž dál a zakoupím si lístek na nějakou pěknou komedii v divadle ABC.

Vzhledem k výši vstupného mě napadá, zda se vůbec podaří nějaký kabaret obnovit a rovněž by mě zajímalo, jakého diváka má vlastně oslovit. Kabaret totiž kdysi sloužil coby povyražení lidových vrstev neoplývajících nějakým přehnaným bohatstvím. Současný kabaret zůstal možná lidový programem, ale ceny nasadil nehorázné.
Samozřejmě návštěvnost podobných podniků se staví na principu dobrovolnosti. Kdo má zájem, zajde, kdo ne, zůstane doma. Na tom neshledávám nic špatného. Ale vadí mi, že se novému kabaretu věnuje celá stránka rubriky „Společnost“ ve „Večerníku Praha“, který má sloužit všem Pražanům a ne pouze těm, co vydělávají měsíčně statisícové částky.