Že by se zkušenému kriminalistovi Harlanu Regidovi  (Wesley Snipes) na adresu Pennsylvania  Avenue 1600 (do Bílého domu) příliš chtělo, to se říci nedá. Od začátku tuší tisíce problémů, které nebudou pramenit jen z toho, že sám je černé pleti (v té době ještě nebyl stejné barvy pleti prezident). Detektiv dostane za úkol vyšetřit vraždu mladé sekretářky, nalezené na zdejším záchodku. Od začátku cítí, že ochranka jednoho z nejpřísněji střežených sídel v USA vedená komisním šéfem Spikingsem (Daniel Benzali) je zásadně a ve všem proti němu. Brzy také pozná, že vše podstatné přísně utajuje. Je mu naznačeno, že „nesmí vůbec nic.“ Ještě, že najde trochu vstřícnější duši v podobě agentky zdejší tajné služby Niny Chanceové (Diana Laneová). Jako v každé správné detektivce se společně pustí do odkrývání stop. Hlavně těch falešných a nastražených, které jsou jim všude kladeny pod nohy. Postupně (i za cenu vlastního života) odhalí rafinované spiknutí, zaranžované poradcem pro národní bezpečnost Alvinem Jordanem (Alan Alda v netypické roli). To má za cíl zdiskreditovat prezidenta, protože ten odmítá přání generálských elit vrhnout zemi do války v Severní Koreji.

Že cestu k pravdě a k obhájení prezidentské cti i jeho života je třeba vystřílet - to je jasné od okamžiku, kdy se divák dozví, že Nina je bývalá olympijská přebornice ve střelbě a i Harlan si se zbraní také solidně rozumí (jak také dokládají fotografie z filmu). VRAŽDA V BÍLÉM DOMĚ patří mezi velice solidně natočené politické kriminálky a přes nepříliš věrohodnou zápletku je natočena na standardní hollywoodské úrovni. Však také její režisér Dwight Little je zkušeným specialistou na thrillery (předtím třeba RYCHLÝ JAKO BLESK či FANTOM OPERY, po natočení VRAŽDY V BÍLÉM DOMĚ můžete znát film 54 HODIN či TV seriály SBĚRATELÉ KOSTÍ, DŮM LOUTEK či OSPALÁ DÍRA). Film dodržuje pravidla žánru a jeho předností je atraktivní prostředí, do něhož je příběh zasazen. Ale neradujte se. Do skutečného Bílého domu se nepodíváte. Jeho pracovníci se na natáčení filmu odmítli podílet a tak nezbylo, než provést podrobný „sběr materiálu,“ pořídit přesné náčrtky místností (fotografování je zde zakázáno), shromáždit údaje od architektů a výtvarníků a pak sestrojit model interiérů Bílého domu. Podle něj pak byly vytvořeny dekorace v životní velikosti. Podstatná část filmu se pak odehrává v podzemí v nesčetných chodbách, které mají vést do různých vládních budov a do Kapitolu, kde sídlí Kongres Spojených států. Jeden ze scénáristů filmu Wayne Beach je o nich skálopevně přesvědčen  a jejich existenci mimo jiné přisuzuje jednomu chlípnému prezidentovi z počátku minulého století, který jimi chodil navštěvovat své početné milenky.