Wanda měla na nohou opět polobotky a další róbu, tentokrát tmavě fialovou, znovu ve stylu královny. Na velké staromódní broži měla čmeláka, který se jí doslova procházel po levém rameni. Max se ochotně uvolil. Kéž by ji to na chvilku umlčelo a někdo jiný by si mohl alespoň na moment vydechnout. Vzápětí začala brázdit i v jiných vodách. Když se dotyčný zlobil či odporoval, jeho projevy ignorovala. Pokud měl některý z poddaných naléhavou prosbu, občas se uvolila a milostivě ho vyslechla.
Rozhodovala se směle a bez rozpaků, což ostatně naznačoval její samolibý výraz. Zmatená a frustrovaná očividně nebyla, tak se po setkání s ní cítili spíš druzí. Na okamžik přerušila svoje velitelské povinnosti. Byla to jen chvilka, ale zároveň dostačovala k tomu, aby se k němu krátce důvěrně naklonila a pošeptala mu: "Věřil byste tomu, pane vikáři? Paní Percyová se vykroutila z rozpisu služeb - měla být u stánku s okurkami a kompoty. 'Úmrtí v rodině,' tvrdí." Wanda si odfrkla.