Farinelli (1705-1782) byl počátkem 18. století miláčkem publika a hostem královských dvorů. Uchvacoval jak svým zjevem, tak především neopakovatelným a nenapodobitelným hlasem. Dokázal zvládnout tři a půl oktávy a dokázal udržet tón celou minutu. Hýčkaný a obdivovaný zpěvák však za své nadání musel zaplatit krutou daň. Aby nemutoval a zachoval si kouzelný soprán tak ho na prahu dospívání jeho starší bratr Riccardo vykastroval a tedy zbavil mužnosti. To nijak nebrání početným ženám se vnucovat do jeho přízně, z čehož s potěšením těží Riccardo. Vztah těchto dvou bratrů, z nichž jeden dobyl slávu a uznání a druhý je sžírán pocitem viny a žárlivosti na bratrův úspěch tak trochu připomene vztah Formanova Amadea a Salieriho, jednoho nadaného a druhého žárlícího na jeho slávu. Riccardo je skladatelem, ale jen průměrným, takž je nucen se přiživovat na bratrově slávě. Dělá mu zároveň manažera i společníka. Přes všechny problémy je tato dvojice nerozlučná v práci i v soukromí. Třetí osobou dramatu je skladatel Georg Friedrich Händel, jenž léta touží, aby kastrát zpíval jeho skladby. Farinelli si to v duchu také přeje, ale věrnost bratrovi a londýnskému souboru italského mistra Porpory je pro něj příliš zavazující.

Jak už to bývá, kariéru začnou ničit spory – závist, strach ze ztráty tvůrčích sil či konce dokonalosti. Kariéra barokního génia je v mnohém podobná kariéře dnešního zpěváka pop music – každý musí za úspěch a slávu tvrdě zaplatit – Farinelli ztrátou mužnosti, neschopnosti mít rodinu i osamělostí a nedostatkem soukromí, Ti dnešní – naštěstí – jen těmi posledními atributy včetně stále se vtírajícího pocitu nejistoty.

Je asi každému jasné, že Farinelliho hlas je neopakovatelný. Pro film proto musel vzniknout uměle. Part byl rozdělen mezi dva hlasy – hlubší polohy zpívá americký tenorista afrického původu Derek Lee Ragin, ten vyšší pak polská sopranistka Ewa Mallas-Godlewská. Technicky je soundrack proveden tak dokonale, že divák spojení ani prostřihy nepozná. Titulní roli vytvořil Stefano Dionisi, jeho bratra Enrico Lo Verso a skladatele Händela Jeroen Krabbé. Filmový Farinelli je zasazen do barokních rekvizit, které diváka doslova oslní, sám zpěvák zpívá v bombastických kulisách barokního divadla a aktéři vystupují v pečlivě připravených a střižených kostýmech. „Vnímejte baroko všemi smysly,“ byl nedávno jeden ze sloganů, jimiž tuto dobu připomínalo před šesti lety „evropské hlavní město kultury 2015“ Plzeň. Film režiséra Corbiaua k tomu dal možnost i v přítmí kin a nyní ji dává i v poklidném posezení u televizní obrazovky.