Jen prázdné lavičky podél cest nám připomínají realitu. Jak se vyčítavě choulí pod příkrov ranní jinovatky, aby v poledne na chvíli roztály a naposledy zavzpomínaly na společenský život v sezóně.
 

Celá krajina se mění, dýchá životem, který brzy zmrzne. Je jak housenka připravená k zakuklení. Ale nevadí, na jaře se z ní opět vyklube něžný motýl.

Tatínek za vsí pouští dětem draka...
Buď sbohem léto! Havran blízko kráká.
(Jaroslav Seifert, Smutnokraj)

_{Autor fotografií: Renata &Sindelářová, www.skyandnature.cz
Více fotografií k tématu: http://sindelarova.blog.idnes.cz/c/485059/romance-podzimu.html}