Kdysi, a je tomu už hodně dávno, si lidé velice vážili knih. A nemám na mysli dobu, kdy se s každým písmenkem kněží přepisoval, kdy hořel úctou ke každé liteře, již nakonec přečetlo z celého lidstva jen několik vyvolených učenců; v hlavě mám obraz skromné chaloupky, kde u kachlových kamen třímá kolem široké maminčiny sukně ztichlá drobotina a hladově naslouchá příběhu, který maminka vyčarovala z knihy pana učitele.
Kouzlo maminčina vyprávění kamsi vyprchalo na cestě mezi povinnou školní docházkou a pohledem na výplatní pásku. Bojím se, že nám zevšedněly nejen knihy, ale četba jako taková. Písmo pro nás dávno není svaté a já se bojím, zda jím dokonce nejsme přesyceni. Nabízí se hypotetická otázka, jaké okolnosti mají na tuto situaci vliv: televize, počítače, internet? Rozhodně se vše, co potřebujeme znát, dozvíme i z jiných zdrojů než z literatury. A rozhodně se dokážeme bavit jinak.
Jednou z příčin možná také je, že každý den složíme z úlomků přečtených slov kapitolu všestranné knihy. Jako na příklad já dnes, pominu-li pracovní administrativu, prostudovala jsem seznam došlých textových zpráv, cenovky v obchodě, obsahy kalorií na nízkotučných jogurtech, návod na přípravu pražené kukuřice, televizní program, tři reklamní letáky, dvě složenky žádající úhradu a příbalový leták s nežádoucími účinky prášku proti bolení hlavy.
Další příčinou možná je, že žijeme ve spotřební společnosti a dokonce i z písmen, slov a vět jsme si vytvořili další spotřební zboží. Proto jsou romány čím dál kratší, jen jich co nejvíc a jsou stále dražší, proto se v některých časopisech objevuje spousta fotografií na úkor zkracujících se textů. Obecně vzato, kniha už dnes není žádná vzácnost, na pultech jich je spousta. Beletrie i literatury faktu.
Připadá mi, jako by se literatura převlékla ze smokingu do teplákové soupravy. Bez literychtivých čtenářů skomírá a já mám obavu, aby nám bez potřebné mízy nevyschla jako neživená větev na kmeni evolučního stromu.