My dospělí jsme si u nich odpočinuli a na chvíli jsme se mohli alespoň v duchu odpoutat od současného ošklivého světa plného násilí, lží a podvodů. V pohádkách je sice také zlo, ale nějak jiné, a hlavně - vždycky nakonec bývá potrestáno. Patří k tomu kouzla, nadpřirozené bytosti, víly, čarodějnice, čerti nebo vodníci, tajná zaříkávadla, kouzelné bylinky nebo meče.

Zvláště oblíbené pohádky už známe tak, že můžeme spolu s herci deklamovat snad slovo od slova. Víme, co bude v ději následovat, přesto se díváme znovu a znovu - každý rok. Doslova herecký koncert představují a smyslům lahodí pohádky ztvárněné skutečnými hereckými hvězdami, což platí o dříve natočených pohádkách, kdy k herectví neodmyslitelně patřil talent a nadání. Třeba pohádky jako Hrátky s čertem, Dařbuján a Pandrhola, Dalskabáty hříšná ves, Čertův švagr a řada dalších. K tomu je nutné ale doplnit, že byly natočeny podle románů a předloh talentovaných literárních umělců - proto se v těchto dílech spolu snoubí několik druhů umění, a výsledkem jsou skvosty, které svého diváka nikdy nezklamou.

 

Také existují pohádky poučné. Například novější pohádka Tři životy (2007, režie Jiří Strach) o třech přáních, která je přitažlivá i proto, že ústřední postavu vytvořil fešácký mladý herec Vojta Dyk. Přesto, že měl k dispozici kouzelná pírka, která mu plnila přání včetně schopnosti uzdravit kohokoliv, neměl to v průběhu děje pohádky vůbec jednoduché. Jako vojenský zběh požádal o práci zpupného a nelidského vesnického kováře. Kovář Jiří &Stěpnička ho sice přijal, přičemž si neodpustil varování.."ale jestli nebudeš sekat dobrotu, tak..!" a hned mu také zaznačil, že nedobrota by spočívala zejména v tom,kdyby se příliš všímal jeho sličné dcery, kterou rozhodně nemíní dát za ženu vandrákovi bez peněz.

Mnoho pohádkových postav nemá v lásce vandráky bez peněz - hospodští, statkáři, selky a sedláci, mlynáři a samozřejmě pohádková šlechta. Jak je možné, že se vždycky z vandráků bez peněz vyklubou neuvěřitelně chytří, šikovní a žádoucí frajeři, kteří se přes všechno nakonec ožení s princeznou nebo dcerou nejbohatšího sedláka ve vsi, nikdy žádná pohádka nevysvětlila, ale je to tak.

Přesto nelze nad pohádkami snít o tom, že se každému vydaří život zrovna tak, jen když to vezme za správný konec, protože svět je v podstatě dobrý a vstřícný. V reálu nic takového nefunguje. Výjimku  by snad mohly tvořit případy, kdy vandrák bez peněz má vlivného strýce nebo jiného významného příbuzného, nebo je lišák podšitý, náchylný k intrikám, podvodu a klamu -  pokud hodně brzy v průběhu putování životem zjistí, že svět chce býti klamán.

Samozřejmě, že Vojta Dyk v pohádce dobrotu nesekal a kdykoliv byl kovář z dohledu, s jeho půvabnou dcerou laškoval. Mohl při tom přijít i o život, prošel mnohá protivenství, ale nakonec, jak už to v pohádkách bývá, zpupný tatík přišel - poté co jeho dcera z otcovského domu odešla s tím vandrákem pez peněz - k rozumu, a když se zase vrátili, přivinul je oba na svá otcovská prsa. A pohádky byl konec.
           
Uvědomila jsem si, že výraz "sekat dobrotu" jsem slýchávala v dětství a mládí poměrně často, ale protože nikdy nikdo neupřesnil, v čem by ono "sekání" mělo přesně spočívat, pohlížela jsem na to, jako na příslovečné určení ničeho. Každý rodič, učitel nebo šéfík, si totiž "sekání dobroty" představuje jinak, a protože společenské i pracovní pozice se v dnešní době mění a střídají neuvěřitelně rychle, jeden - i kdyby se usekal - se stejně nezavděčí.
                  
V novém roce by nebylo od věci, kdybychom směli reálný život vnímat více jako půvabnou pohádku. Věřit vždy v příznivý obrat věcí a šťastný konec, kdy zlo bude potrestáno, a také že vašnostové ,kteří nám vládnou, a tím pádem mají přímý vliv na kvalitu našich životů, začnou konečně sekat dobrotu. 

Foto z pohádky Tři životy: ceskatelevize.cz