O ČEM VLASTNĚ LUKOSTŘELBA JE?

 

Jde především o meditativní sport, kdy se lukostřelec absolutně soustředí na koordinaci svého těla. Musí si uvědomovat svůj postoj a držení těla, polohu rukou i způsob uchopení luku. Samotný nátah tětivy by měl zkušený střelec provádět s jedinou myšlenkou v hlavě, a to jak nejlépe dostat šíp do středu terče. Ruka přitom slouží pouze jako „nástroj“ pro manipulaci s tětivou, celou práci odvádí zádové svalstvo. Lukostřelba tedy není ani tak o síle, ale spíš o souladu mysli a těla. Celkově se střelec navíc musí nacházet v uvolněném stavu, jelikož každá křeč může znamenat, že šíp svůj cíl spolehlivě mine.

 

JAK TEDY SPRÁVNĚ STŘÍLET?

 

Rozhodně neplatí, že rychle znamená i dobře. Lukostřelba je meditativní sport právě kvůli tomu, že se provádí v klidu a ve stavu naprosté vyrovnanosti. Čím rychlejší nátah a výstřel, tím větší prostor pro chyby.

Na co se soustředit:

1. Postoj – Jako první věc, na kterou si musí střelec dát pozor, je jeho postoj. Většinou se zaujímá tzv. otevřený postoj, což znamená, že střelec (pravák) stojí levou nohou po směru střelby a nohy má mírně rozkročené. Kolena jsou propnutá a tělesná váha se rozkládá rovnoměrně na obě nohy. Střelec stojí na zemi celou plochou chodidel a aniž by zvedal paty, snaží se opírat hlavně o špičky. To střelci umožňuje mírné naklonění vpřed.

2. Vložení šípu do luku – &Síp střelec vkládá končíkem do lůžka tětivy a dbá na to, aby letka barevně odlišená od ostatních letek směřovala vždy ven z luku.

3. Uchopení luku – Zdálo by se to jako primitivní krok, avšak uchopení luku není zas taková hračka. Levá ruka (u praváka) slouží k uchopení madla, které však nesmí střelec křečovitě svírat. Ruka by měla být natažená, propnutá v lokti a zpevněná tak, aby se o ní luk při nátahu pouze „opíral“. Rameno musí střelec povolit a držet v rovině s loktem a zápěstím.

4. Nátah tětivy – Při natahování tětivy je důležité věnovat pozornost dvěma věcem. První je správné držení prstů na tětivě. Tětivu střelec drží třemi prsty – ukazováčkem, prostředníčkem a prsteníčkem, a to tak, že tětiva směřuje k poslednímu ohybu ukazováčku a prsteníčku, což vytvoří kolem tětivy „háček“. Následně střelec zpevní bederní, břišní a hýžďové svalstvo, uvolní krk a zvedne obě ruce do úrovně očí. V jedné ruce drží luk a v druhé tětivu. Nátah tětivy pak provádí pomocí zádového svalstva. Obě lopatky se dostávají k sobě. Ve chvíli, kdy se levá (mířící) paže, levé rameno a pravé rameno dostanou do přímky, dostává se tětiva na úroveň obličeje a nastává vhodná chvíle pro výstřel.

5. Výstřel šípu – Ještě před vystřelením, už ve chvíli nátahu tětivy, střelec zaměřuje svůj cíl. Ruka natahující tětivu musí být uvolněná v zápěstí. Tětivu pak střelec vede podle způsobu kotvení na střed nosu, střed úst nebo střed brady. V momentě, kdy se tětiva nachází u obličeje, je nutné dokončit míření a vystřelit. Zpravidla by zaměřování po dokončení nátahu nemělo trvat déle než 3-5 sekund. Výstřel střelec provádí tak, že uvolní prsty držící tětivu a nechá tětivu proklouznout. Při výstřelu však střelec zůstává kromě prstů pravé ruky (u praváka) stále zpevněný. Jde o nejdůležitější okamžik, který rozhoduje o zásahu, či minutí cíle.

 

CO JE NUTNÉ JE&STĚ VĚDĚT?

 

Luk patří ke zbraním, kterými lze bez problému vážně zranit nebo dokonce zabít člověka. Proto by měl každý zájemce o lukostřelbu dbát na bezpečnost a provádět tento sport pouze na místech k tomu určených, tedy na střelnici. Vzhledem k finanční náročnosti tohoto sportu je však lepší seznámit se s lukem na místech, kde je lukostřelba prováděna jako „atrakce pro širokou veřejnost“. Teprve když víte, že ve vás tento zážitek zanechal stopu, můžete uvažovat o koupi vlastního luku nebo o navštěvování tréninků, kde vám pomůcky půjčí.

 

Pokud už se nacházíte ve fázi, kdy uvažujete o pořízení vlastního náčiní, pak byste měli vědět, že koupí luku a šípů to celé teprve začíná. Nezbytnou pomůckou lukostřelce je také chránič předloktí a chránič prstů, bez kterého se žádný střelec neobejde. Bez chrániče si totiž lehce odřete prsty, kterými natahujete tětivu, a předloktí pak zase vystavujete nebezpečí, že po nehezkém a poměrně bolestivém zásahu tětivou získá sytou modrofialovou barvu. Dále budete potřebovat pouzdro a toulec na šípy.
 

VLASTNÍ ZKU&SENOST

 

Když jsem poprvé držela luk v ruce, vůbec jsem nevěděla, jak se mám postavit, jak ho mám držet a jak mířit. Samozřejmě jsem udělala snad všechny začátečnické chyby, kterých jsem se mohla dopustit, a byla jsem ráda, když se můj šíp trefil alespoň do polystyrenové terčovnice (natož do terče!). Přesto jsem se nenechala odradit a následně jsem se přihlásila na hodiny lukostřelby v rámci tělocviku na vysoké škole.

Můj první šíp samozřejmě ani nedoletěl k terčovnici. Ale stačilo pár rad, pár cvičných hodin a už byly vidět pokroky. Zažila jsem si postoj, víc jsem si uvědomovala sama sebe a šípy začaly směřovat blíž a blíž ke středu terče. A pak jsem zažila ten pocit – úplně jsem tomu propadla.

Vždy, když jsem znovu uchopila luk do ruky, vložila do něj šíp a napřímila se, cítila jsem, jak elegantní sport vlastně lukostřelba je. A nejde ani tak o to, zda se dokážete trefit do středu terče, ale o to, že v tu chvíli se přirozeně stáváte středem svého světa jen vy a přítomný okamžik. Víte, že váš šíp v sobě po výstřelu ponese kus z vás. A je jen na vás, zda se opravdu trefíte nebo ne, zda uděláte chybu nebo dokážete vyhrát.
 

_{Obrazová příloha byla přejata ze stránek www.pixabay.com}