Meditovat a tvořitTichá domácnostRomeo a Julie věku pokročiléhoPromiskuita Svátky vánočníHelena Zeťová nám bohužel odešla
PIANISTA - TV TIP - Hudebník, který přežil holocaustCo mě v lednu zaujalo na NetflixuKnižní ledenKVÍZ: Kolik toho víte o graffiti a street artu?Obchod, nad kterým se dnes uculují žáčci ve školePo krvavých stopách berlínské zdi Odhalení nových snímků – Barrandov studioPo stopách židovské obce v Plzni IV: Když se život stane vězenímRóisín Murphy přijede na festival v Brně5 významných kulatých výročí české kulturyŘetěz ze zlata3 nejvyšší stavby České republiky
Dívka z nočních můr je druhým a závěrečným dílem Anny krví oděné, na níž jsem se moc těšila a byla jsem velmi zvědavá na to, jak si autorka s příběhem poradí a jak na tom pokračování bude oproti předchozímu dílu. Musím zmínit, že obálka je opět nádherná a já se na ni nemohu vynadívat.
„Dojdu si pro tebe,“ překřičím bubnování. „A dojdu si i pro něj. Pověz mi jak. Pověz mi, jak se tam dostanu!“ Ztuhne. Je tu kouř a vítr a řev a není možné určit, odkud to všechno přichází. Ztlumím hlas. „Anno, co chceš, abych udělal?“ Chvíli mám dojem, že mi nepomůže. Třese se, zhluboka dýchá a s každým výdechem spolkne svá slova. Ale pak se na mě podívá, přímo na mě, přímo mně do očí a mně je jedno, co říkala předtím. Vidí mě. Vím, že mě vidí. „Cassio,“ zašeptá. „Dostaň mě odsud.“ - Dívka z nočních můr, str. 106 -
Copyright © 2001 -
2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.