Než vstoupí agent Thomas Kell do děje odehraje se v prvních kapitolách záhadná vražda manželského páru na dovolené v Egyptě a tajemný únos neznámého muže na živé ulici Paříže. Vysvětlení a spojitost pochopíte až mnohem později. Na scénu vstoupí Thomas Kell – agent, kterého tajná služba propustila několik měsíců předtím. Jako téměř všechny hrdiny románů poslední doby ho zastihneme opilého v cizí posteli – alkoholem a sexem zahání vzpomínku na svoji mladší ženu, která se rozhodla ho opustit a také ho ničí nespravedlivé obvinění z jeho působení v Kábulu, kde se měl údajně podílet na mučení jednoho zajatce (podrobnosti se nedozvíte).

Kellovi se od svého bývalého nadřízeného dostane poslední šance se očistit. Amelie Leveneová, první žena, která byla čerstvě jmenována do čela M16, záhadně zmizí šest týdnů před tím, než se má ujmout své funkce. Byl by to pěkný průšvih, kdyby se o tom dozvěděla média, nemluvě o cizích rozvědkách. Kell, v plném utajení celé operace, úkol splní a šéfku najde ve společnosti mladého muže. Není to však její milenec, ale...

Dál už nejde prozradit nic, protože právě na tajemstvích je příběh založen. Snad stačí jen dodat, že pokud by Kell oznámil splnění úkolu, mohl mít v životě klid. On však jako správný ohař chytí stopu šéfčina pečlivě tajeného rodinného tajemství a jde po jiném případu. Že se dostane do vážného nebezpečí, slízne pořádnou nakládačku, ale také, že vše nakonec ke spokojenosti své i svých nadřízených vyřeší, musí být každému znalému čtenáři špionážních thrillerů jasné.

Příběh je napínavý, čtivý, autor si rád zahrává s detaily a umně klame čtenáře, aby vše o něco později vysvětlil. Potud nelze mít k románu připomínky. Ty však vyvstanou po přečtení knihy, když o ní začnete trochu přemýšlet. Hned na začátku vás autor dokonale seznámí s možnostmi, které má tajná služba pokud jde o odhalení nějaké osoby, na níž má zájem. Dozvíte se, jak jednoduché je pro dobře seřízenou organizaci zjistit všechny možné podrobnosti o hledané osobě, takže si musíte zákonitě položit otázku, co všechno (a kde) je uloženo o vás, a také se ptát, proč je někdy ve skutečném životě tak složité vypátrat opravdového zločince (ne proto, že se o něm neví, ale protože někdo ho vypátrat nechce?) V této souvislosti je pak nepochopitelné, že jmenovaná šéfka Amelie Leveneová dokázala tak pečlivě skrývat své osobní tajemství. Tady přestáváte motivaci románu věřit, a když se pak začnou odhalovat vztahy mezi britskými a francouzskými špionážními centrálami a autor do toho zapojí i politické události  z dalších zemí jako třeba Afgánistán či Egypt, najednou máte pocit (alespoň já ho mám), že se tu hraje šaráda pro šarádu, hra pro čtenáře, která simuluje reálné situace a vztahy, ale ty jsou možné jen ve fantazii autora. Přispěje k tomu i fakt, že kulky do francouzského agenta a tamní obdoby Mata Hari jsou zcela zbytečným efektem. Nakonec si řeknete, proč ne, laickou veřejnost lze nabudit, ale skutečný svět tajných služeb jí stejně zůstane přísně uzavřen (jinak by to nebyla tajná služba).

V tom, co jsem napsal, je tak trochu recept na podobné knihy - čtěte je se zájmem, nechte se jimi unést, ale příliš o nich neuvažujte a nespojujte je se situacemi a fakty, která žijete a o nichž spekulují média. Jde jen o hru autora se čtenářem - v tomto případě dobře napsanou i gradovanou, ale je to jen fikce.