Východiskem pro jeho drama byly skutečné události z roku 1692 ve vesničce Salem oblasti Massachusetts, kde žila křesťanská skupina puritánů. Ne všichni žili tak, jak si dnes puritány představujeme (puritas=čistota, ryzost). Alespoň se tak nechoval ženatý farmář John Proctor, který udržoval styk s mladičkou dívkou Abigail. Když chce vztah přerušit zdánlivě nevinné a skromné děvče spolu s několika dalšími „čaruje“ v lese, běhá zde polonahá, pije kuřecí krev a přísahá smrt manželce milovaného Johna. Abbyin strýc ale dívky v lese zahlédne. Jeho dcera se vyděsí a ze strachu začne předstírat jakýsi trans, který přivede ves na myšlenky o čarodějnicích. Abigailina vražedná posedlost vyvolá ve vesnici hysterii, dívky z obavy, že bude nařčeny z čarodějnictví, začnou udávat jiné nevinné osadníky. Následují kruté procesy, v nichž si již nikdo nemůže být jist životem ani tím, že si s ním někdo touto cestou nebude chtít vyřídit osobní účty. Soudci  Jonathane Corwin a John Hathorn dali tenkrát na popravišti Gallows Hill v Salem Town oběsit  devadesát lidí, někteří zemřeli po výsleších ve vězení.  Tolik historie. Dramatické události posloužili Arthuru Millerovi nejen k tomu, aby ukázal na děsivé nebezpečí iracionálního fanatizmu a slepého tmářství. V letech, kdy hru psal, probíhal v Americe novodobý „hon na čarodějnice“ – protikomunistická hysterie, kterou vyvolal senátor McCarthy, když začal s šíleným hledáním komunistů, špionů a přívrženců Sovětského svazu v americké federální vládě a mezi kulturní elitou. Miller psal hru jako bezprostřední reakci na tento politický proces – sám se stal obětí mccarthysmu v roce 1956. Hra má tak nadčasový a stále aktuální námět.Drama o netoleranci a manipulaci lidských svědomím  na základě salemských protokolů natočil už v roce 1936 americký režisér Frank Lloyd pod názvem MAID OF SALEM (roli Abigail vytvořila Claudette Colbertová). Sám Arthur Miller by se rád podílel na divadelní i filmové podobě své hry, připravované v roce 1957 ve Francii, ale byl mu sebrán pas a nesměl opustit Spojené státy. Tato verze vznikla v režii Rolanda Rouleaua, který do rolí manželů Proctorových obsadil Simone Signoretovou a Yvese Montanda, zhrzenou dívku hrála Myléne Demongeotová.