Proč věnovat čas článku o dalším z milionů knižních románů? Protože s knihou Jojo Moyesové Než jsem tě poznala autorka obnovuje tradici chytrých a dovolím si říci, že i poučných románů. Přestože zápletka – rodící se vztah mezi takřka nepohyblivým mužem na vozíku a jeho ošetřovatelkou – na první pohled připomene děj skvělého filmu Nedotknutelní, černý humor (toto není narážka na černého herce z francouzského filmu) a vlastně žádná další pojítka s tímto dílkem nečekejte. Protože vím z vlastní zkušenosti, co obnáší péče o kvadruplegika, tím spíš ve „staré dobré Anglii“, mohu potvrdit, že po této stránce si autorka skutečně nic nevymýšlí.  Moyesová velmi pravdivě vysvětluje nejenom fyzickou, ale i psychickou realitu takto postižených lidí a snad právě proto je její Will Traynor, muž, jehož život navždy změnila automobilová nehoda, čtenáři sympatický i přes (anebo snad právě pro) svoje zcela nesnesitelné vystupování. Postava Willovy nově najaté ošetřovatelky a společnice v jednom, dívky Louisy, zase velmi dobře demonstruje, s čím se musí osoba v jejím postavení vypořádat, tím spíš, pakliže starost o podobně handicapované nebyla její vysněnou životní náplní.
 
Moyesová se svým románem otevírá nejednu 13 komnatu. Do protikladu kdysi naplno žijícího, nyní nepohyblivého Willa staví zdravou Louisu, která, v rozporu s Willovou povahou postrádá jakékoliv cíle. Po vzoru dnešní civilizace „fejzbukářů“ a mobilních maniaků (Lousia nicméně takto vykreslená není) nemá žádná zvláštní přání, svým životem proplouvá bez většího entuziasmu, řešící každodenní starosti střední či chcete-li sociálně slabší třídy. A je tu opět téma k zamyšlení – vliv peněz na kvalitu, ale i tužby dnešního člověka.
 
Ne, Než jsem tě poznala rozhodně není nějaké těžké či těžce filozofické čtení, jak by snad mohlo z předchozích článků vyznít. Je to román, dobrý román, velmi dobře ilustrující život v soudobé Anglii, vztahy mezi jednotlivými kastami, přitom nepostrádající kvalitně vystavenou milostnou zápletku, určité napětí a především čtivost. Vyústění celého příběhu jen podtrhuje jeho reálnost a – znovu opakuji – schopného autora, který ví, o čem píše a co chce svému čtenáři sdělit.
 
Jestliže upřednostníte filmovou adaptaci, vězte, že knižní Louisa je naprosto normální holka, nikoliv zapřisáhlá sluníčkářka, jak ji z blíže neznámých důvodů ukazuje film. Osobně volím raději knihu, ale ani v případě projekce neodejdete z kina s pocitem vyhozených peněz.
 
Kniha Než jsem tě poznala, vyšla v českém překladu a pro angličtinu znalé existuje i její doposud nepřeložené pokračování Me after you.

foto: mebeforeyoumovie.com