ZAMĚSTNÁNÍ A DOHODA O PROVEDENÍ PRÁCE
Práce na dohodu o provedení práce patří v České republice k nejčastějším způsobům přivýdělku. Uzavřít ji lze s libovolným počtem zaměstnavatelů, s každým z nich však maximálně na tři sta hodin ročně. „Dohoda o provedení práce je pro řadu lidí výhodná – je totiž poměrně administrativně nenáročná. Pokud je hrubá měsíční mzda z dohody o provedení práce nižší než deset tisíc korun, zdaní se patnáctiprocentní srážkovou daní, která je konečná, dál není třeba tento příjem nikde vykazovat,“ řekla Blanka &Starmanová, daňová poradkyně společnosti TaxVision a portálu www.eDane.cz.
Překročení desetitisícové hranice znamená povinnost podat daňové přiznání. „Při překročení částky deseti tisíc korun se odečte patnáctiprocentní daň nikoliv jako srážka, ale jako záloha na daň z příjmu. Vzhledem k tomu, že tak nastane souběh dvou příjmů daněných zálohovou daní – dohoda o provedení práce a samotné zaměstnání –, je třeba po skončení roku podat daňové přiznání. Člověk pracující pro více zaměstnavatelů současně se daňovému přiznání nevyhne. V případě, že hrubá odměna z dohody o provedení práce přesáhne deset tisíc korun za měsíc, podléhá výdělek také odvodům na sociální a zdravotní pojištění,“ řekla Blanka &Starmanová.
ZAMĚSTNÁNÍ A DOHODA O PRACOVNÍ ČINNOSTI
Dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti není totéž. Druhou variantu je možné uzavřít pouze na práci, jejíž rozsah nepřekračuje v průměru polovinu běžné týdenní pracovní doby – tedy dvacet hodin. „Bude-li měsíční odměna nižší než 2500 korun, neodvádí se z výdělku zdravotní ani sociální pojištění. Jestli je to ale v daném měsíci jediný příjem, ze kterého se zdravotní pojištění platí, a nehradí ho stát, je třeba se přihlásit zdravotní pojišťovně a pojištění zaplatit. Při překročení této částky se zdravotní i sociální pojištění odvádí. Z dohody o pracovní činnosti se vždy odvádí zálohová daň, a tedy při souběhu dohody o pracovní činnosti a zaměstnání je vždy potřeba podávat daňové přiznání,“ upozornila Blanka &Starmanová
PRÁCE PRO DVA ZAMĚSTNAVATELE
Od roku 2007 už zákoník práce nerozlišuje hlavní a vedlejší pracovní poměr. Jeden člověk tak může mít dva hlavní pracovní poměry, dokonce u jednoho zaměstnavatele. „Při práci na hlavní pracovní poměr pro stejného zaměstnavatele je třeba splnit určité podmínky – oba pracovní poměry nesmějí mít stejnou náplň práce a nesmí se jednat o stejný druh činnosti. Pokud si člověk přibere úvazek u jiného zaměstnavatele a půjde o práci, která je shodná s činností původního zaměstnavatele, je třeba jeho písemný souhlas,“ řekla Blanka &Starmanová.
Při práci pro dva zaměstnavatele není třeba dělat si starosti s platbami záloh na pojištění. „Povinné odvody na daně, zdravotní a sociální pojištění za zaměstnance bude zaměstnavatel nezávisle odvádět z každého zaměstnání. Slevu na dani je ale možné uplatnit pouze u jednoho z příjmů. Samostatně a nezávisle u obou pracovních poměrů probíhá i čerpání dávek nemocenského pojištění. V případě, že nastane situace, kdy bude zaměstnanec uznán za práce neschopného u jednoho typu činnosti a u druhého ne, bude pak čerpat nemocenskou pouze z jednoho zaměstnání. Jelikož jde opět o souběh pracovních poměrů, zaměstnanec je povinen po skončení roku podat daňové přiznání,“ popsala Blanka &Starmanová.
ZAMĚSTNÁNÍ A PODNIKÁNÍ
Pokud se rozhodne zaměstnanec navíc podnikat, bude jeho podnikání v případě, že ze zaměstnání je odvedeno sociální a zdravotní pojištění alespoň z minimální mzdy, posuzováno jako vedlejší činnost. V první řadě je třeba obstarat si živnostenské oprávnění. „Rozhodne-li se zaměstnanec podnikat ve stejném oboru, ve kterém je i zaměstnán, je nutný písemný souhlas zaměstnavatele. První rok podnikání je u vedlejší činnosti administrativně nenáročný – není třeba odvádět zálohy na zdravotní a sociální pojištění, protože ty se platí až zpětně po odevzdání přehledů a počítají se z reálného ročního výdělku z podnikání. Pokud roční příjem po odečtení výdajů nepřesáhne takzvanou rozhodnou částku, která pro rok 2016 činí 63 865 korun, sociální pojištění se neplatí. Ani v následujícím roce není třeba platit zálohy. Pokud rozhodnou částku člověk přesáhne, vypočítá se doplatek za sociální pojištění a zálohy na další rok z dosaženého zisku,“ vysvětlila Blanka &Starmanová.
Pro zdravotní pojištění žádná rozhodná částka neexistuje. „Při vedlejší činnosti není třeba platit ani zálohy na zdravotní pojištění. Doplatky se vypočítají až po odevzdání přehledu podle skutečně dosaženého zisku. V tomto případě tedy neplatí minimální vyměřovací základ a placení minimální měsíční zálohy jako u člověka, který má podnikání jako hlavní činnost,“ doplnila Blanka &Starmanová.
I podnikání na vedlejší činnost znamená povinnost odevzdat daňové přiznání. Jediný způsob, jak se mu vyhnout, je mít příjem z vedlejší činnosti nižší než šest tisíc korun ročně. „Pokud příjem z podnikání tuto částku přesáhne, je podání daňového přiznání povinné. I při podnikání jako vedlejší činnosti je možné v daňovém přiznání uplatnit výdajové paušály, nezdanitelné části základu daně a slevy na dani,“ upozornila Blanka &Starmanová.
Zdroj:
Petra Ďurčíková, mediální konzultant společnosti TaxVision s.r.o. a portálu www.eDane.cz
ikonka - www.englishchat247.com