Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  sobota 2.11.2024, svátek má  

Hledej

Spolupracujeme

www.alpress.cz

www.argo.cz

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Váchal v dokumentech. Kniha Hany Klínkové

06.10.2016   Ivo Fencl   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Váchal v dokumentech. Kniha Hany KlínkovéKniha vzpomínek je druhý z názvů Váchalova (1884-1969) Deníku 1905 - sešitu, z něhož dnes zůstalo jen zajímavé torzo. Čmáral doň a psal i kreslil a ledacos si dovnitř jako mladík vlepoval i včetně kousků dopisů, snímků, vizitek a výstřižků. A nečinil tak jen roku 1905, kdy mu bylo jedenadvacet, ale v letech 1900-1911.

Dokonce narazíme na dva jím podané inzeráty vytržené a vystřižené z dobového tisku, jejichž prostřednictvím pátral po partnerce!

Osmadvaceti stránkami Deníku, působícími takřka dojmem koláží, svazek koncipovaný Hanou Klínkovou ovšem teprve začíná. A stran má 378. Původní a řekl bych, že poněkud přeceněné faksimile je opatřeno samostatným rejstříkem, a to navzdory tomu, že tu nějakých pár podpisů ještě nikdo nerozluštil. Rejstřík ale příhodně nechybí celému svazku.

Jeho těžiště tkví v obrazovém materiálu a uvádějí jej mj. kapitoly Alšovské kořeny Josefa Váchala, Chodské kořeny Josefa Váchala, Dětství v Písku, Josef Váchal fotograf (aparát měl malíř právě od roku 1905) či Čtyřnozí členové Váchalovy domácnosti, přičemž známý pes rasy leonberg jménem Tarzan žil v letech 1923-1932.

Kapitola Výlety a výpravy zahrnuje pak také oddíly &Sumavské výlety a pobyty, 1905-1933 a Cesty na Slovensko, 1930-1938 a uzavírá ji sekvence Josef Váchal cyklista. Na bicyklu se tento pozoruhodný muž-legenda naučil jezdit roku 1907 v Bělé pod Bezdězem a po zbytek svých dní užíval několik kol. V dubnu 1944, když je okupanti konfiskovali, ukryl jedno na půdě a prošlo mu to.

Oproti tomu patrně nikdy neměl ambici řídit auto a řidičský průkaz si roku 1946 udělala v Jičíně pouze jeho partnerka, grafička Anna Macková (13. 4. 1887-4. 5. 1969), již nakonec přežil jen o pět dní.

Není mimochodem známo, kdy přesně se Josef s Annou seznámili, ale bylo to do roku 1919, přičemž napřesrok v létě byli skoro jistě milenci.

Hana Klínková výtečně zpracovala i právě kapitolu o Anně Mackové a samostatné kapitoly o Váchalově matce, jeho otci Alši-Lyžci a jeho ženě Máše Pešulové (2. prosince 1887-&Stědrý den 1922), která v pětatřiceti zemřela na onemocnění plic.

Úvodní deníkovou koláž, tentokrát ale chronologicky pojatou, připomíná většina svazku na stránkách 88-330, kde autorka soustředila kvantum dalších fotografií, dokladů a vůbec archiválií dokumentujících výtvarníkovy osudy. Jedná se až na výjimky o nikdy nepublikované materiály.

Podstatným pramenem se přitom staly záznamy rozhovorů poskytnutých rozhlasu.

Získal jsem, abych řekl pravdu, z knihy dojem, že pro pochopení Váchalovy existence je podceňován význam jeho matky, což se ostatně možná děje v případě mnoha umělců.

Např. od roku 1910 měl sice Váchal v Kladské ulici 3 samostatný ateliér a spával tam, ale jistěže se chodil najíst i k mamince do dnešní Voroněžské 15, kde spolu předtím bydlili až do roku 1908.

I někteří jeho kamarádi včetně okultního spisovatele Josefa &Simánka se koneckonců rekrutovali z řad matčiných podnájemníků a prokazatelně mu dávala peníze (ba žebral o ně) a přinejmenším mu kupovala tabáček. V jeho ateliérech (1908-1910 v Římské) mu také oddaně uklízela a nejpozději od poloviny let dvacátých tvořily Váchalova milenka Anna Macková, on sám jako enfant terrible a jeho matka... poměrně vyváženou trojici.

Praktická Macková, pobírající peníze za pacht svého podílu na rodném statku ve Studeňanech, navíc disponovala samostatným bytem v dnešní Černomořské 6. Další ateliér si Váchal roku 1915 zřídil v dnešní Žitomírské 36 a pracoval tam až do roku 1940, kdy se z Prahy s Annou odstěhovali. Trojice se totiž rozpadla; maminku 18. března 1939 zabilo nákladní auto, když mířila s malým dárkem za malým synem Váchalova bratrance. Není asi tak úplně bez zajímavosti, že Josef od té doby začal Anně Mackové vykat.

Protože měl nepochybnou slabost pro pořádek a pro statistiky, velebil kvantifikační metody a produkoval úhrny mnoha prvků světa jej obklopujícího. Nejedná se přitom pouze o soupisy (para)literárních děl, ale zaznamenával také, kolik přesně kilometrů ušel na výletech, kolik (set!) který den nasbíral hub a dokonce i kolik za celý dlouhý život potkal Marií.

Do roku 1968 prý jich bylo už pětapadesát a sedmadvacet Marií někdy pracovalo jako učitelka.

Fotografie v této unikátní knize Hany Klínkové pořídil často osobně Váchal - a někdy samospouští. Jsou především v Památníku národního písemnictví a v Národním muzeu, přičemž ta původní Kniha vzpomínek (jen 28 dohledaných stran) odpočívala tam i tam, jak by se vyjádřil cimrmanolog, ale jistě i vácholog. - Není totiž vcelku.

Hana Klínková: Josef Váchal / Kniha vzpomínek.
Vydala nakladatelství Arbor vítae sociales v Řevnicích a Památník národního písemnictví v Praze ve spolupráci s Galerií výtvarného umění v Chebu. 2016. 378 stran.
ISBN 978-80-7467-105-0 (Arbor vitae) a 978-80-87376-32-4 (Památníkm národního písemnictví)


Foto obálky: https://www.kosmas.cz/knihy/217936/josef-vachal-kniha-vzpominek/





Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0241 s