Pohádka Anděl Páně 2 režiséra Jiřího Stracha a scénáristy Marka Epsteina stojí na zajímavém nápadu. Staří známí, anděl Petronel (Jiří Trojan) s čertem Uriášem (Jiří Dvořák) v hádce upustí na Zem jablko ze Stromu Poznání. Pokud se nechtějí proměnit ve hvězdnou mlhovinu, musí na přání samotného Pána Boha (Jiří Bartoška) jablko najít a vrátit ho do nebeské Rajské zahrady. A protože na Zemi zrovna „chodí Mikuláš“, rohy ani křídla jim na obtíž rozhodně nebudou – právě naopak. Na své „misi“ pak oba hrdinové potkávají chudé děvčátko Anežku (Čtvrtníčková), které kýžené jablko našlo a za jistou protislužbu je ochotné jablko vydat...
Jestliže mě na prvním Andělu Páně fascinovala jeho prostota, jednoduchost a přitom dokonalý vtip, atmosféra i celková pointa, to samé bohužel o jeho pokračování říci nemohu. Důvod mi připadá vcelku jasný. Zatímco první pohádka vznikala v podstatě bez většího veřejného zájmu či očekávání, o natáčení druhého dílu se po veleúspěšné jedničce zajímal snad úplně každý, od prostého diváka až po nejznámější osobnosti – a že jich ve dvojce je. Přehnaná očekávání samozřejmě skýtají značná rizika a nutno připočíst Jiřímu Strachovi velké plus za to, že si jich byl dobře vědom. Patrně proto není dvojka vysloveně špatná, ale pouze horší. Co zamrzí je ovšem skutečnost, že stačilo málo a dvojka mohla směle se svým starším sourozencem porovnávat síly...
Za hlavní nedostatek Anděla Páně 2 považuji překombinovaný scénář s dějovými linkami, které v podstatě vycházejí jakoby do ztracena (úžasně zahraná postava Bolka Polívky, zápletka Uriáš – matka Anežky). Přestože jsem pochopila snahu o jisté poselství celé pohádky, v konkurenci a především v provedení s původní pohádkou značně pokulhává. Samotný nápad s čertem a andělem na Zemi ve svátek svatého Mikuláše je natolik geniální, že by sám o sobě hravě vystačil. Také samotná filmová část, vycházející právě z této myšlenky, bude patrně nejvíce glorifikována – svým bodrým vtipem a nádhernou lehkostí nám totiž jedničku připomíná z celého filmu nejvíc. Naneštěstí, poté, co skončí, děj začíná být poněkud kostrbatý, mě osobně docela nudil a nepohádkové jednání ústředních postav ve mně vzbuzovalo jedinou otázku: „Proč“? Mám jednoduše za to, že méně by bylo v tomto ohledu více.
To samé platí i pro výčet známých tváří, které jakoby se doslechly, že „Strach natáčí nového Anděla“ a nutně se v pohádce potřebovaly mihnout. Ne, pochopitelně si nemyslím, že by se do pohádky někdo (v)nutil, ale tolik zvučných jmen v 90 minutách mi připadalo až komické a do určité míry i otravné. Přestože Lucii Bílou mám docela ráda, její hlas je natolik charakteristický a výrazný, že mi do určité míry zničil jinak velmi hezkou a dojemnou finální scénu. Ne snad, že by Bílá zpívala špatně, ale najednou už divák nekouká na pohádku, ale poslouchá a pozoruje známou zpěvačku, a to je škoda. Stejně tak jsem nepochopila, proč v titulkách musí zpívat Karel Gott. Jistě, proč ne, jenže čeho je moc, toho je příliš. Je to jako večírek, přehlídka slavných, ale kde je místo pro onu jednoduchost a nenucenost jedničky, kterou osobnosti, pominu-li hlavní role, tu a tam tak krásně okořenily?
Čím pohádka Anděl Páně 2 potěší, je opravdu bezkonkurenční kamera a nádherné exteriéry, jimž dominují romantické uličky Českého Krumlova. Atmosféra pohádce rozhodně nechybí, zmíněná část mikulášského večera je půvabná, vtipná a pro mnohé bude určitě nezapomenutelná. Pohádka sází na původní hereckou sestavu, které tentokrát dominuje až hříšně charizmatický Uriáš Jiřího Dvořáka. Z „nováčků“ smekám před Bolkem Polívkou, který hraje tak dokonale, až z toho skutečně mrazí. Anička Čtvrtníčková má pro mě jedinou nevýhodu, a tou je obrovská podoba svému otci, na kterou jsem si musela chvíli zvykat. Jako herečka je bezvadná a lze očekávat, že se s touhle slečnou určitě nevidíme naposledy. Vica Kerekes v roli její filmové maminky uchvacuje přirozenou krásou a půvabem. Bohužel, co se z mého pohledu šroubovaného scénáře týče, je to právě ona s Bolkem Polívkou, kteří toto odskáčí nejvíc. Ve výčtu báječných herců nelze nezmínit Martina Hubu coby sv. Martina, který, byť promluví jen krátce, v divákově paměti rozhodně utkví anebo Jiřinu Bohdalovou s pro ni tak typickou, přesto opět originální a vtipnou scénkou.
Anděl Páně 2 balancuje kdesi mezi pohádkou a pohádkově laděnou inscenací pro dospělé. Nakonec si na své přijdou patrně všichni. Daleko víc ovšem ti, kteří mají povědomí o světcích anebo místech se světci spojenými. Pohádka totiž obsahuje řadu vtipů, které tentokrát bez, pro některé hlubších znalostí, těžko rozšifrujete. Doporučuji minimálně zjistit, co se stalo v Lourdech anebo dětem připomenout pranostiku o Medardovi.
V závěru této recenze musím bohužel zkonstatovat, že také mě stále chybí odpověď na otázku, jak to pan Dvořák dělá s těma očima. Bojím se ale, že je to skutečně jeho obchodní tajemství...
Osobní hodnocení: 60%
foto: Česká televize