Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  středa 22.5.2024, svátek má Emil 

Hledej

Sociální sítě



Webmagazín na Instagramu
Webmagazín na X Twitteru

Spolupracujeme

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Hlad. Ale po čem?

07.01.2017   Ivo Fencl   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Hlad. Ale po čem?Hlad. Už klasický debut laureáta Nobelovy ceny, který se později přiklonil k nacismu. Je to čtyřdílný román, jehož vypravěčem je umanutý a chvílemi jako by (hladem?) pološílený muž. Muž pevně rozhodnutý žít z publikování článků a pak i knih, jehož hrdost a pýcha a povýšenost nad dav je až taková, že je-li mu umožněno v nouzi strávit noc na strážnici, odmítá ráno i po řadě dní hladovění snídani a pokračuje v hraní role „lepšího člověka“.
Nebo jím je?

Nitro hrdinovo se zdá být podivuhodnou směsí odolnosti, dobroty, vzteků, halucinací, víry v Boha, mýlení se a jemnosti, a tak třeba dojde také k tomu, že když v pokojíku, jehož se mu náhodou na noc dostalo, po několika minutách zhasne hořák, dojde na boj s temnotou, která mu tedy ani zdaleka není onou přítelkyní, jak naznačuje ukázka níže; a nakonec se hrdina zachraňuje v temnotách tím, že si prostě a jen vymyslí nové slovo (podobající se náhodou slovu kuba). A dál? S oním výrazem se laská, ten výraz si opečovává a je naň pyšný.

Gradace čtyř částí románu (končícími vždy záchranou na poslední chvíli) nemůže nestrhnout ani po sto dvaceti šesti letech od prvního vydání. Je neuvěřitelné, co Knut Hamsun (1859-1952) vyždímal vlastně jen z bloumání (dnešním) Oslem a několika návštěv redakcí a „frcu“.

„Po přečtení Hladu pochopíte, proč byla Knutu Hamsunovi udělena Nobelova cena za literaturu,“ konstatuje dnešní český vydavatel na pásce knihu potahující. „Jde o jeden z nejvíce znepokojivých románů v historii, z něhož vycházela další díla 20. století. Takto vypadá cesta na samé lidské dno.“

Na chudobě hrdinově je přitom možná nejzajímavější to, že není pojednána jako sociální problém, nýbrž existenciálně, a mezi naturalistická díla proto Hlad lze řadit stěží. Je spíš obrazem silného jedince, který však jako by měl v mozku trhlinu; a vlastně nevíme, zda je tato nepravost v mysli dána nějakou predestinací či právě i živočišným hladem.Ten je ovšem často spíš k dobrému.

A není jen touhou po potravě. Hrdina hledá i vlastní identitu a natolik je rozhodnut stát se úspěšným jen psaním, jako nebyl snad ještě nikdo před ním.

Hlad je román, který má zvláštní stavbu (patrně bylo použito deníku?) a modernistický charakter. Lze ho chápat jako oslava individualismu i síly nedělat kompromisy a udržet integritu až k pokraji mdlob a šílení.

Kniha není ovšem recept. Spíš se stala ohromujícím dokladem o člověku a jeho citech. Po přečtení mj. pochopíme, co je existenciální prázdnota, nicméně ne z hlediska jí podřízeného hlupáka, ale spíše z hlediska egocentrického sobce a snílka, který si sáhl na hranici snění.

„Sami sebe tvoříme!“ Tak by mohlo znít jedno z poselství mnohokráte už analyzovaného, klasického díla. „Sami sebe tvoříme, ale nelze to dokončit, aniž bychom se nenaučili více i méně vypočítavě komunikovat s druhými.“
Kniha, která se v českém překladu poprvé objevila roku 1902 díky Hugo Kosterkovi, nyní znovu vyšla v novém překladu a za finančního přispění Ministerstva kultury ČR.

Ukázka
Večer značně pokročil. Padl na mě ospalý klid, příjemná malátnost, a já jí nekladl odpor. Tma ještě trochu zhoustla, lehký vánek vrásčil mořskou perleť. Černé trupy lodí, jejichž stěžně jsem viděl proti obloze, vypadaly jako oněmělí netvoři, jimž se ježí štětiny, a jež leží a čekají na mě. Necítil jsem žádnou bolest, hlad ji otupil. Místo ní jsem pociťoval příjemnou prázdnotu, nic z toho kolem se mne netýkalo a já byl šťastný, že mě nikdo nevidí. Položil jsem nohy na lavičku a opřel se o ní zády, abych mohl co nejlíp procítit celé blaho své výlučnosti. V mé mysli nebylo mráčku, ani zdání nepříjemnosti, a kam až mé myšlenky sahaly, nebylo choutky či tužby, které by zůstávaly nesplněny. Ležel jsem s otevřenýma očima ve stavu sebe-nepřítomnosti, cítil jsem se nádherně ode všeho pryč.


Knut Hamsun: Hlad.
Nový překlad Helena Kadečková.
Doslov Martin Humpál.
Redakce Markéta Hofmeisterová.
Korektura Jakub &Sofar.
Ilustrace (na obálce) Edvard Munch.
Dybbuk. Praha 2016. 240 stran. ISBN 978-80-7438-142-3



Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0675 s