Starý rok odešel a nebyl nic moc, nového je zatím jen kousek. Jaký asi bude?  Svět kolem nás je plný neklidu, nejistoty a obav. Ale sedmička i sedmnáctka jsou považovány za šťastná čísla a poslední dvojčíslí každého roku přes desítku se opakuje vždycky jen jednou za sto let. Vnímali lidé v roce 1917, před sto lety, rok se 17 na konci jako šťastný? V každém případě se za těch sto let stala u nás i ve světě spousta událostí a společnost se úplně změnila.

Papírová novoročenka s přáním do nového roku se stala populární v průběhu devatenáctého století. O proniknutí zkratky "PF" - z francouzského pour féliciter- "pro blahopřání" - do českého prostředí se v první polovině devatenáctého století zasloužil pražský purkrabí, hrabě Karel Chotek z Chotkova a Vojnína, když v té době patřila francouzština k povinné jazykové výbavě vyšších společenských vrstev. Do nového roku se na papírových přáních a pohlednicích obvykle přeje zdraví, štěstí, láska, úspěch a spokojenost.  Toto lidé potřebují nejvíce, i když se snažíme vylepšit si to ještě blažeností danou spotřebními možnostmi, kde platí přímá úměra, čím více peněz, tím více možností (a tedy více zdraví, štěstí, lásky a spokojenosti).

 

Že to tak nefunguje, na to přijdeme postupně všichni, i když je to jasné už od dávna. V obyčejných chalupách bývalo více štěstí, lásky, a spokojenosti, než ve šlechtických sídlech,ale boháči nikdy nepřišli na to, čím to může být.

Kdysi na výletě jsem pod jedním starým zpustlým hradem četla nápis na zetlelém kříži a vzpomněla jsem si na legendu o králi, který hledal štěstí celý život... "byl bohatý a všechno měl, na cokoliv jen pomyslel. Přesto vždy navečer se zasní a zahání myšlénky dotěrné... Proč nejsem šťastný? Každého večera vzdychal víc, až smutkem sešedla jeho líc, přišli lékaři i proroci, žádný mu nemohl pomoci..." Potom se mu zjevila víla a poradila mu, že jestli chce být šťastný, má si obléknout košili šťastného člověka. Král zajásal, že to bude jednoduché, ale nikdo z dvořanů, ani z městské a obecní vrchnosti, šťastný nebyl. Na břehu řeky k poledni, skončila poslední výprava, a tam seděl rybář. Když se ho královští poslové ptali, jestli je šťastný, odpověděl, že je šťastný stále, a také bohatý, protože slunce svítí i na něho, květiny na louce kvetou i pro něho, a více si ke štěstí netřeba přát. Královští poslové mu ihned nabídli peníze a zlato výměnou za košili, jenomže rybář žádnou neměl. :Ten  nápis na zetlelém kříži pod hradem zní "&Stěstí je v lásce, v pokoře duše a v obyčejných radostech." 

 

Údajně se novoročenka "pour féliciter" v řadě zemí již přestává používat, dokonce prý ji nepoužívají ani samotní Francouzi. Nakonec - nezáleží ani tak na tom, jakými slovy si přejeme štěstí, lásku a úspěch, jako na tom, jestli to myslíme upřímně a jestli sami věříme v lepší časy. Ta víra a naděje tam musí být a možná, že jsou změny k lepšímu už za humny.  Je o tom i přísloví, že štěstí občas tiše zaklepe na každé dveře, ale přeslechneme je, protože očekáváme, že k nám vrazí za rachotu bubnu.

     
Představuji si krásnou "ladovskou" zimu. Během Vánoc nebo hned potom napadne hodně sněhu, který vydrží až do poloviny ledna, všechno je bílé a čisté, mrazík je hodný jako pohádkový dědeček mrazíček, a do toho když zasvítí slunce...! A jednou ráno v novém roce  se probudíme a  zjistíme, že život je super, že se máme všichni rádi a že u nás doma je to nejkrásnější.  Jeden náš slavný básník složil báseň, že všechny krásy světa ho nechaly chladným, ale o naší zemi napsal..."tu nemohu se vynadívat a všechno ve mně začne zpívat - zpívat, i plakat - maminko má, jak je to hezké u nás doma!"
 

Já věřím, že všechno, co si přejeme, se letos splní, protože ta sedmnáctka tady je!


_{Zdroj fotografie: pixabay.com (autor Danielam)}