Ale postupně: Po prologu nás autorka zavede do
Gdaňska roku 1993. Poznáte
partu pubertálních chlapců jako dvojčata Martina a Vojtu Staroňovi, jejich kamaráda Přemka, jeho sestru Moniku a přítele Janka zvaného Jehla. A na scéně se objeví
polské podsvětí – od zkorumpovaných policajtů až po bývalého na vozík upoutaného klenotníka Slona, který podvody a hazard na pobřeží Baltického moře řídí. Nečekaně se Martin zaplete do mafiánských rejdů a vše končí nevysvětlenou smrtí Přemka i Moniky.
Po přečtení této části jsem se zamýšlel, zda knihu odložit a věnovat se něčemu jinému. Že autorka neodpověděla na otázky „kdo“ a „proč“ od detektivky čekáte – to se vysvětlí na konci. Ale když vám není jasné to základní – „co?“ pak už kapitulujete. Co se stalo, jak zemřeli sourozenci, co provedli mafiánům? – to
autorka zdárně zamlčí.
Nicméně se možná, stejně jako já, přinutíte číst dále (což vřele doporučuji) a vezmete úvodní pasáž jako
rebus, který se bude postupně řešit na dalších stranách objemné knihy. Přeneseme se
o dvacet let později a na scénu vstupuje
Saša Załuská, mladá žena, která se po absolvování univerzity v Huddersfieldu vrací do rodného Polska, aby zde se svou šestiletou dcerou začala nový život.
Bývalá policistka, která od policie - jak dozvíte mnohem později – musela po nezdařené akci a zavinění smrti kolegy odejít a mezitím vystudovala v zahraničí
nový obor kriminalistiky investivní psychologickou profilaci. Když dojde k vraždě v jednom hudebním klubu, kde je obětí úspěšný zpěvák Jehla a postřelena hospodářka Iza Kozaková dostane nabídku od majitele nočního klubu Jehla v Sopotech Pawla „Bully” Blawického (?),uplatnit svoji dovednost v
hledání portrétu vraha či vrahů. Saša se věnuje sbírání faktů a rozhovorům se svědky i uzdravující se Izou. Shodou okolností (?) jsou u vyšetřování dva policisté, které jsme poznali z úvodního nejasného vyprávění Duchnowski a Valihora a jiný bývalý Sašin kolega zvaný Jekyll, který se věnuje jiné kriminalistické disciplíně, kterou zde vysvětluje –
odorologii (osmologii) – tedy hledání pachů na místě činu.
Skládačka, jako ve správné detektivce, se postupně skládá a propojuje i s událostmi před dvaceti lety. Všechno je nyní mnohem složitější a
rozplétat uzel kolem smrti Jehly a Přemka a Moniky před lety jde velmi pomalu. Trpělivý čtenář se po 556 stranách dočká logického rozuzlení. Nutno ale dodat, že kromě nosného příběhu najde v knize ještě mnoho navíc.
Je tu velmi
bystrý ponor do mafiánského světa, mezi lidi, kteří ze zákulisí řídí dění v Trojměstí (Gdaňsk, Gdyně a Sopoty) a hlavně celou špinavou zločinnost, na níž se, alespoň nějakou měrou, podílí snad každý. Málokdy se potkáte v literatuře s takovým
obrazem špinavostí, lidské ubohosti a zmaru jako zde.
Žádná postava, žádný aktér není čistý a co navíc, nikdo není tím, kým se jeví navenek. Nejde jen o mafiány, koupené zkorumpované policisty, prokurátora či soudkyni, ale jakoby zde vyplouvala všechna špína současné polské společnosti. Když k tomu přidáte ještě
korupci do nejvyšších míst (jíž se, bohužel, autorka nevěnuje tolik, kolik byste čekali) a o
ponor do církevních kruhů plných falešných kněží či fanatických věřících, pak se až se divíte, že nikdo proti tomuto vylití bahna v zemi původu neměl námitky či se alespoň nezastyděl.
Další pozoruhodnou linií jsou
vlastní osudy profilovačky Sašy. Vyléčená alkoholička jen letmo nastíní na několika stránkách svůj nelehký osud – od léčení až po odpověď na otázku své šestileté dcery, kdo jej jejím otcem. Kdysi přežila únos a dokáže čelit i své hyperkorektní matce a nepřízni odsuzujících příbuzných. Tato postava vám během čtení silně přiroste k srdci a
cítíte s ní. Bohužel právě v tomto ohledu je Katarzyna Bonda skoupá. Sice se dočtete podrobnosti jak se Polsku alkoholismus, hlavně žen, léčí, ale důvody Saši, proč podlehla slabosti a jak s ní dokázala přestat, už nepoznáte. A její
osobní tragédie, po níž jí zůstala spálená záda?
Když román dočtete, vůbec nemůžete říci, že vše bylo objasněno. Smrt Přemka a Moniky ano, účast policistů Ducha a Valhory rovněž, postava Martina (?), nyní kněze, překvapí a dozvíte se kdo stál za smrtí Jehly. Ale překvapivý konec o otci Sašiny dcery si přímo říká o bližší podrobnosti. Místo toho přichází malá konečná větička „Konec prvního dílu“ a tak si autorka nechává prostor, aby čtenáře vtáhla do
dalších pokračování. V Polsku jsou na trhu již dvě další a čtvrté, poslední je v přípravě. Z hlediska detektivky, kdy čekáte ukončený a vyjasněný případ do všech podrobností tento přístup není příliš férový.
Možná se budete v knize vracet na již přečtené stránky a hledat odpovědi na otázky, které vás napadají, ale jen občas se vám to zdaří.
Katarzyna Bonda totiž hraje se čtenáři jakýsi vabank – občas do textu vloží nějakou větu či odstavec, který tam jakoby nepatří a jeho smysl pochopíte až mnohem později – pokud ho ovšem nezapomenete. Sám přiznávám, že místo uspokojení ze závěru a pocitu odlehčení a vyjasnění čteného jsem na konci četby začal usilovně listovat zpět, aby mi některé skutečnosti „došly“ (či také nedošly). Přeji zdar všem čtenářům, kterým bylo po přečtení všechno jasné.

P.S. Nedá mi to abych se nezmínil o překladu knihy. Zpočátku jsem měl stálý pocit, že se kniha nečte plynule , že – promiňte mi to slovo – četba „drhne“. To ale překladateli nebudu vyčítat, protože i v jedné polské recenzi si na to autor stěžoval. Spíše mi nesedí věty typu: „začal se soustředit,“, „byl mnohem angličtější než mátová čokoláda,“ „hypnotizovala na láhev,“ „byl na káry,“ či o psu, že je „pouhá lidská bytost.“ Slova jako: „kompulzivní chování, „gehenna“, či „behavionární informace“ také mohla být pro normálního smrtelníka zčeštěna. Naproti tomu oceňuji nové české slovo „čuralena“ určená zrzavému a šilhavému kocourovi, který Duchovi načural do bot.
A poslední poznámka k tiskárně – Těšínské papírny Český Těšín: Zvolené písmo jakoby se nesnášelo s českými diakritickými znaménky – především kroužkované „ů“ je příšerné.
Katarzyna Bonda je scenáristka, autorka beletrie i literatury faktu se specializací na krimi. Absolvovala žurnalistiku na Varšavské univerzitě, pracovala jako soudní zpravodaj, psala reportáže, zprávy a další publicistické texty. 12 let pracovala pro nejprestižnější noviny a magazíny a pro TVP realizovala krátké televizní pořady. V současnosti se věnuje psaní knih a filmových scénářů. Přednáší na škole tvůrčího psaní
Maszynadopisania.pl ve Varšavě. Její románový debut
Sprawa Niny Frank byl nominován na Cenu velkého kalibru. Kriminální tématice a pachatelům trestných činů se věnuje i ve svých non-fiction knihách. Její DÍVKA O PŮLNOCI – polsky
Pochłaniacz (Absorbér, pohlcovač plynu) je první částí tetralogie se souhrnným názvem
"Cztery żywioły Saszy Załuskiej“ (Čtyři živly Saši Zaluské), zahrnující tituly:
Okularnik (Brejlovec),
Lampiony (Lucerny) a
Czerwony pająk (Červený pavouk).
Foto: gazeta.pl, jota.cz, polki.pl
*******************************************
Katarzyna Bonda: DÍVKA O PŮLNOCI
Z polského originálu přeložil Michael Alexa,
vydalo nakladatelství Jota, s.r.o. Brno