Svátky vánočníHelena Zeťová nám bohužel odešlaZ jeřabinTakový zimní denOnline kurz tvůrčího psaníKráva a kretén
Svačinky pro školáky: 5x salát na přestávku... a jaké je to vaše dědictví?Jak nakládat s množiteli zvířat?Křišťálová zahrada plná kouzelných světelTři základy české kuchyněDOPORUČUJI 5 komedií, jež se mi vepsaly do srdceStín smrti – místo činu: Dívčí kámenMagický den pro malé princezny v Martinickém paláci Substance a Demi Moore bodují. Kde film uvidíte?Knižní zápisník: Poutavý prosinecTlaková vlnaLabužník života
Před nějakým časem jsem začala číst knihu, která mě přivábila svou nádhernou obálkou a poutavým názvem. Okouzlena poetičností vzhledu jsem samozřejmě čekala něco úplně jiného, než čeho se mi dostalo. Se znuděným zklamáním jsem knihu odložila do kouta a nechala ji téměř upadnout v zapomnění. Upřímně, ještě že tak. Díky tomu se mi po časové odmlce dostala do ruky kouzelná knížečka se čtivým příběhem, do kterého jsem se s radostí ponořila. Už jsem totiž věděla, co mám, nebo spíš nemám, od &Sťastní lidé čtou a pijou kávu francouzské spisovatelky Agnes Martin-Lugand čekat - mnohem méně štěstí, čtení a kávy a mnohem více cigaret, žalu a Irska.
&Sťastní lidé čtou a pijou kávu přináší typický scénář raněné ženy, která léčí svou zmučenou duši přesunem do jiné země. S tím rozdílem, že Diane pouze tvrdí, že se hodlá ze svého žalu dostat. Ovšem netouží po ničem jiném, než aby jí okolí dalo svatý pokoj. Alespoň to byl původní plán. Na několika stránkách se vyrovnáváme spolu s Diane se ztrátou, chrapláme z neuvěřitelného množství cigaretového kouře, který se valí snad z každé druhé stránky a s alkoholem taky dvakrát nešetříme. Místy je to vtipné, místy smutné a hluchá místa druhým čtecím pokusem vymizela.Seděla jsem u Colinova psacího stolu s atlasem před sebou a procházela mapu Irska. Jak si vybrat hrob pod otevřeným nebem? Jaké místo mi může přinést nezbytný klid a mír, nutné k tomu, abych mohla žít ve vzpomínkách s Colinem a Clarou? Vůbec nic jsem o té zemi nevěděla, nebyla jsem schopná zvolit nějakou lokalitu, a tak jsem nakonec zavřela oči a píchla nazdařbůh prstem do mapy.Pootevřela jsem oko a podívala se blíž. Otevřela jsem i druhé oko a stáhla prst, abych rozluštila jméno místa. Náhodou jsem vybrala nejmenší možné městečko, jehož název se dal jen stěží na mapě přečíst. "Mulranny". Emigruju tedy do Mulranny.
Copyright © 2001 -
2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.