Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  středa 29.5.2024, svátek má Maxmilián 

Hledej

Spolupracujeme

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Strach dítěte

30.03.2017   Ivo Fencl   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Strach dítěteZvláštní. Na půl metru přesně vím, v kterém bodě kuchyně
jsem stál (a tak!), když jsem ucítil ten atak. To díky Němcové. Dvě kmotřinky mě vyděsily. Němcová psala: „Sotva dořekl, stála před ním ohnivá žena, rostla výš a výše, z huby jí hleděl drak, z očí dvě ještěrky. Již ho chtěla pojmout do hořících loktů.“ Váchal by to maloval, ale Božena tak psala. Před očima vám to plulo. Ach, neplynou báchorky z hlubin krve a strachu, jak mínil Kafka? A co ještě mě vyděsilo?

&Seredná Ladova Bída (v Erbenovi). Gorgona Václava Fialy z Petiškových Bájí. Nic ty běsy nepřekoná. Či ano?

Vydatné dávky téhož však generoval i rozhlas a vybavuji si PROZAICKY sekvenci ruské zkazky. Svoloč a umrlci klepou. Ťukají za víru v nočním vichru do střešních tašek a ještě jindy líčí baryton hercův takto smrt v ohni: „A kroutí se a černá! Á!“

Jak dlouho jsem to měl před očima! Či báchorka o tovární siréně. To její pracovité houkání nepřekoná ani hrůznost ledničky ze samých počátku dětství. Netikala! Ale nitrem svým zněla až z pekel. A stvůry? Vynořovaly se z ničeho. Nacházel jsem se v prázdném, vlídném pokoji. I teď tu píšu sám a vím, na kterém místě se přede mnou náhle zhmotnila vodnická hlava s nekonečně dlouhým nosem. Odkud šla, nechápu. A proč právě v tu chvíli? Hrůza je nejsilnější pocit! A zda i nejkrásnější? Když jste dětmi. Obklopují vás obrazy a ony chrlí páru děsu, ony vystupují z tmy, i setnete pěsti i víčka a...

Žasnete. Střídá se to před vámi. Vzor za vzorem. &Sity z tváří, tvářiček a šklebů bez vůle. Musíte sledovat krajinu podvědomí. Její puklé vrby. když produkují šlem děsu. Jen těch kapitol v otcově Záhadě hlavolamu a jejich názvy, když sálaly další úzkostí. Jen filmové záběry Maxe Nosferata Schrecka uvnitř slovenského vydání Draculy. NECHOĎ ke knihovně! A ne do sklepa. Ne na půdy. Ne na zrušený hřbitov. Ne za noci. Tou nejděsivější z vizí mi byla v patnácti chatrč vprostřed lesů, kam jsem v noci musel dojít pro ohyzdnou krabičku zápalek. Sám. Za větru. A jako plachý sklípkan. Ale nebýt všech těchto řetězených úleků, je mě ve vzpomínkách jen č-t-v-r-t. Ne víc. Vždyť co by zbylo???

Ale čtu také torzo své povídky Drezína noci a už nepochopím, čím mi prázdný, rachotící, řítící se vlak připadal příšerný. Co za děs tkvělo v pohledu na drezínu, která se jen mihne v protisměru? Změť pumpujících údů z pekel? Kdo i kde se pohyboval? Kde mají původ zelení nosáči? Až tuhle mě napadlo, že jde o Kubaštou marionetu z té pohádky o ježku Pícháčkovi, která mi v dětství u babičky v Rokycanech připadala ponurá. Hoj, zrůdný paňáco! Jsi odhalen. A stejně za mnou sedíš? A co další číhavý nosál na obalu Azbuky z roku 65?

Je tam. Dodnes vyveden z modelíny. Nikdy nezmizí. A jsou dva. Žlutý - a ten druhý s bubínkem – a vládne Valpuržina noc a navždy, a přece vím, že pekla jiných dětí zůstávají všude na světě s mými hrůzami nesrovnatelná. 


 




Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0214 s