Aaach!... Hotovo! Jako bych to auto pozlatila! Že bych si ušila návleky na boty...bílé rukavice? Zaplaším pitomý nápad a nasedám v typickém ranním blázinci škola, školka, klienti, nemluvte na mě všichni najednou, tašky do kufru, nekopej do sedačky, nesahej na okna, půl dne jsem to drhla.

Ve zpětném zrcátku jsem zkontrolovala svou vlastní karoserii a pohledem na okno kufru jsem se poplácala po rameni. Leštěním oken bych se prostě mohla živit. "Co to pípá, mami?" No a co, furt něco někde pípá, žijeme v elektronické době, drahá, jedem, nemluvte na mě. Říkám, limuzína, sousedka zírá, jak jsem to vydrhla, i se za mým vozem otočila.

Místo hlavy kalendář, místo končetin chapadla, teďka tady, potom tam, tady předám děti, tohle zaplatim, tamto vyzvednu... a zezadu slyším: "Maminko, já vím, že na tebe nemám mluvit, ale mám strach, že mi vypadne taška, když máme otevřený kufr."

Jak říkám, naleštěný tak, že i vyhřívací pruhy na zadním okně zmizely. Blbec!

***

Foto Facebook.com