Ale přitom to ze začátku vypadá tak pěkně slibně - Myrtle Dunnageová se zrovna vrací do rodného městečka, z nějž byla nucena jako malá dívka uprchnout. Co jí k tomu asi donutilo? První záhada je na světě! Posledních dvacet let strávila naše hrdinka jako švadlena v těch nejlepších módních salonech Evropy, zahalená v luxusních látkách, opředena odérem těch nejdražších voňavek, ve i jen těch nejslavnějších a nejvlivnějších zástupců i módy. Proč se z tak skvělého života vrací zpátky? Co ji k tomu vede? A probůh, jakým přičiněním se nakonec rozhodne, že v onom venkovském zapadákově, kde je pro všechny vyděděncem, zůstane?

Návrat není lehký ani pro jednu stranu. Obyvatelé zapadlého venkova nezapomněli na to, co Myrtle provedla, a rozhodně jí neplánují z čisté dobroty srdce odpustit a přivítat s otevřenou náručí, a spíše se zabývají tím, jak jí pobyt z čisté zlovůle srdce ještě více znepříjemnit. Myrtle ovšem skrývá trumf v rukávu – svůj talent. Um švadleny, jemuž nejsou příslušnice něžného pohlaví v řadách zdejších obyvatel schopny odolat. Že by bylo možné, aby se nakonec opět stala součástí komunity, z níž byla vyvrhnuta? A chce vůbec, aby byla znovu přijata?
 

 

Takže jen co překonáte rozpačitý a rozvleklý úvod, autorka si vás velice snadno omotá kolem prstu a vás začne srdečně zajímat, jak to všechno bylo, k čemu to kdy, kde, jak a proč došlo, jak to vyvrcholilo, čím to začalo – jste zkrátka ve všech ohledech plni otázek a nemůžete se dočkat, až se všechno dozvíte. Jenže právě tady to začíná vrznout. Pohltí vás tajemná atmosféra, ale když má dojít na vyřešení věcí, puf, všechen zájem z vás opadne, jelikož autorka snad sama neví, jak by věci chtěla vyřešit, takže všechno je podivně zastřené, utahané, zmatené, celé je to šedivé a člověk neví, co si myslet, jak reagovat, co prožívat a otázka: „Počkat… cože?“ se pro vás po dobu čtení stane běžnou záležitostí.

Ze všeho nejhorší je pro čtenáře ovšem vědomí, že to tak být vůbec nemusí, jelikož autorka přišla s velice povedeným námětem, z  potenciál nejen kape, ale přímo teče čůrkem, problém je v tom, že se autorce vůbec nepodařilo ho kvalitně zpracovat a záživně ho před čtenáře postavit, což je neuvěřitelná škoda. Z jejích popisů látek a šicích scén je vám jasné, jak se do psaní položila a užívala si ho, ovšem když má dojít na psaní něčeho konvenčnějšího, jakoby se začala bát, jak bude přijímána, nevydala ze sebe to nejlepší a na první pohled je to, bohužel, dost zřejmé.

Nevydařeným bodem jsou i samotné postavy. Nikdy není pevně dáno, že ten bude po celou dobu klaďas, tamten zase celou dobu záporák - ale v případě této se zkrátka vážně ani trochu nevyznáte v tom, jaký kdo vlastně je, v jednu chvíli se někdo chová tak, a aniž by se cokoliv změnilo, úplně obrátí, ze scény na scénu se postavám cele změní charakter, a když ani postavy – základ – pro čtenáře nejsou opěrným bodem a člověk se ztrácí i v nich, je vůbec důvod pokračovat? &Svadlena je příběhem, který potenciál má na první pohled, jeho podání se ovšem hodně dalece míjí s úspěchem, a upřímně mě nenapadá důkaz, na němž bych vám ukázala, že jestli se ke knize nedostanete, uděláte velkou chybu. Jelikož zkrátka neuděláte.

Rosalie Hamová – &Svadlena
z anglického originálu The Dressmaker přeložil Milan Lžička,
vydala Mladá fronta v roce 2016, 227 stran, pevná vazba