Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  středa 29.5.2024, svátek má Maxmilián 

Hledej

Spolupracujeme

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Ztracené město Zet ještě jednou. Fikce a skutečnost

18.05.2017   Ivo Fencl   Film   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Ztracené město Zet ještě jednou. Fikce a skutečnostReálného pozadí osudu známého britského plukovníka Percy Harrisona Fawcetta (1925) jsme už osvětlili. Ale stačí to? A jaké jakosti je vlastně Grayův film (2016), uváděný v ČSR teprve od dubnového čtvrtka 2017?
Podle mě je odtažitý, táhlý a temný, ale nikoli nezajímavý a v mnohém rafinovaný.

David Grann ve své knize i scénáři zdařile akcentuje napětí mezi otcem a synem i vývojové peripetie vztahu. Ty si ve finále nezadají s klasickou tragédií. A že přeháním? Neřekl bych.
Ratolest zprvu otce odsuzuje za „rajzání“ světem (jak by to nazvala žena Emila Holuba u Cimrmanů), ale tyto výtky vyslovuje, když je ještě klučinou (a hraje ho jiný herec).
Nato dochází k vývoji. Otcovo podivuhodné ego je totiž mocné, ale i praktické a cílevědomé. Udeří syna před očima nás, diváků, pořádně, ale jen jedinkrát, a nato je ratolest rodu zpracovávána, zasvěcována a systematicky a umírněně již přesvědčována. A snad i matena.
Ale i synova vrozená láska k tatínkovi vystoupá k hladině krevního řečiště, jak shledáme, a ve výsledku umí dítě nejen lovit (a přesně mířit), ale následuje „starého fatalistu“ a fanatika co  věrný druh až do ukrutné nepohody. A co jen ukrutné? Do nepohody bez debat vražedné, až mezi smrtící nemoci, hmyz a kanibaly.
Aby se spolu s otcem nechal i sníst, což sice nevidíme, ale přinejmenším vraždou jich obou film podle všeho končí. Ani ji, pravda, nesledujeme, a jen spousty ohňů, nicméně Z nikde a nabízí se i kardinálnější otázka. Dochází Juniorovi, že se on a otec plahočí skoro určitě jen a jen za chimérou? A pokud mu to dochází, od kterého momentu?
Odpověď objevíme každý sám a já mám pocit, že plukovník nebyl snad vysloveně šílený, ale podobné diagnóze se blížil. A některé sekvence filmu (opera v džungli) lze vlastně interpretovat jen jako jeho bludné vize. I Fawcettův syn to více či méně podvědomě chápal, a přesto otce doprovodil (i při prorůstajícím jej tomhle vědomí), takže se z jeho strany a v konečných důsledcích jednalo o formu oddané oběti. Obdivuhodné? Sám bych řekl: „Zbytečné a absurdní.“ – Takřka až tak absurdní, jako když Fitzcarraldo přetahuje ve stejnojmenném Herzogově filmu svou lodici Amazonií od řeky k řece.
Film Zmizelé město Z jsem, dodám už jen, viděl ve chvíli, kdy byl můj vlastní otec dočasně hospitalizován kvůli „utkvělým vizím“, i když se, uznávám, asi jednalo o bludy podstatně umírněnější než ty Fawcettovy.
Dílo sice končí titulkem, díky němuž zvíme, že skutečně po letech našli cosi městu Z podobného, podobná informace ale je spíše šidítko. Z se NIKDY nenašlo a patrně neexistuje, Fawcettova posedlost omluvena není a tento muž obětoval pro vlastní šílenou ideu jednoho z vlastních synů.  A že tento syn (zpracován předem) putoval dobrovolně? To na realitě nic nemění a jen je možno obdivovat, nakolik Junior před našima očima překonává nejen strach ze smrti, ale i (a ještě obdivuhodněji) hrůzu z otcova (jistěže ne zcela prokazatelného) šílenství.
Oddanost dítěte? Ano. Krásná – a vítězí dokonce v souboji s chlapcovou neponičenou ještě racionalitou, se zdravě mladickým pohledem na realitu, ale... Běda! - A film stojí za vidění, nicméně problém má. Skutečnost se od té scenáristovy lišila. Roku 1925 nejel PHF do Ameriky jen se synem, nýbrž taky s jeho takřka stejně starým kamarádem, a jistěže můžete mávnout rukou: „Detail!“ Ale já se ptám: „Proč autor předlohy figuru mladého Rimmela vyretušoval?“
Snad na žádost Fawcettových potomků a pro klid britské duše? Pak ale pokrytecky a jen aby získal výše naznačenou, „čistotnou“ tragédii. Tenkrát se ovšem odehrála v džungli a hlavách tří Evropanů tragédie jiná a mně se bezděky vybavuje i pojetí vzpoury na lodi Bounty z filmu s Anthony Hopkinsem a Melem Gibsonem, jehož scénář kdysi napsal Robert Bolt. A není možná divu. A tam i tady se opakovaně jednalo spíš o přátelství mezi muži, než o tradičně netradiční vztahy otec-syn.

Zdroj foto: csfd.cz


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0299 s