Proč právě tento film přežívá desetiletí a je stále poutavý a svěží? Není to jen dokonale vystavěným příběhem podle románu klasika české detektivky Eduarda Fikera ZINKOVÁ CESTA. Není to jen vynikajícím výkonem Jaroslava Marvana v roli policejního komisaře, rolí, která předznamenala jeho pozdějšího radu Vacátka z HŘÍSNÝCH LIDÍ MĚSTA PRAŽSKÉHO. A není to jen vynikajícím objevem pozdější hvězdné stálice Dany Medřické v roli barové tanečnice. Odpověď najdete v celkové atmosféře snímku, která dokonale ilustruje atmosféru předválečné periferie (kamera Jana Stalicha), ve stupňujícím napětí a kombinaci dramatických situací a v lidské přirozenosti všech aktérů, byť jsou jak ze strany zákona tak z podsvětí. A pak také v něčem, co lze jen těžko vyjádřit – jednoduše řečeno, tenhle film si musíte zamilovat – a nepátrejte proč.

Inspektor Čadek (JaroslavMarvan) z 13. policejního revíru dostane za úkol sledovat právě propuštěného kasaře Kočku (Jan W. Speeerger) s tím, že má zjistit kam ukryl peníze z loupeže, za níž byl ve vězení. Je jasné, že první kroky Kočky vedou do putyky matky Klouzandy (Ella Nollová) a že se bude snažit pomstít kasaři Karlovi (Ladislav H. Struna) , který ho do vězení dostal. Oba však tajemně zmizí poté, co byl zavražděn podomní čínský obchodníkWang-Li (Jaroslav &Sára). Karlova milenka Fróny (Dana Medřická) nechce lidsky snaživému komisaři prozradit, kde je hledat. Sama má starostí nad hlavu – ráda by opustila nehostinný svět periferie a z lásky k lékaři dr. Chrudimskému (Vilém Pfeiffer), který ji v nemocnici léčil, se chce stát zdravotní sestrou. Vše se dokonale zamotá, když Wang-Li je nalezen na opuštěném místě a ne v rakvi, která putuje do Číny údajně s jeho tělem, jak tomu velí tamní zvyklosti. Doktora Chrudimského kdosi postřelí a teprve tehdy Fróny promluví - a vše je jinak než čekáte. Dramatický děj filmu budete sledovat bez dechu až do závěrečného noirově smutného konce. Jsou filmy, a není jich zase moc, které se vám „zaryjí pod kůži“ a zůstanou trvale ve vaší mysli. Noční temnou atmosféru pražské periferie a pak scénu, kdy Fróny na konci vychází ze sklepa krčmy, osobně nikdy nezapomenu. Není to jen nostalgické ohlédnutí, které mě přiměje k novému zhlédnutí tohoto filmu. Když sleduji velmi četné současné pokusy o detektivní žánr v televizi, pak 13. REVÍR by měl představovat něco jako inspiraci i vzor pro dnešní tvůrce. Snad ve všech směrech přesahuje naivně amatérská díla dnešních dnů - třeba seriál se šviháckým kapitánem a jeho dvěma trapně směšnými pomocníky. A to Martin Frič nebyl žádný zázračný umělec, ale řemeslník. Dovedl však své téměř stovce filmů dát ten správný tvar a rozměr. Proto je řada jeho děl stále živá, na rozdíl od těch dnešních, které brzy končí na periferii zájmu.