Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  čtvrtek 13.2.2025, svátek má Věnceslav 

Hledej

Spolupracujeme

www.alpress.cz

www.argo.cz

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Díl II. Přijímač - prvý deň

11.12.2004   Radek Dolanský   Próza   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Díl II. Přijímač - prvý deňVojenské lapályje Metúda Filgasa v Československéj ludovéj armádě

Všeci ogařiska co dostali povolávačák chľpali co deň potoky gořalky enem Metúd sa poctivo připravovál na obranu vlasti. Zelené gatě, zelené ponožky, zelenú košulu a že nemjél zelenú bundu, tož si za chvílu strachu poščál z fabriky na dva roky vaťák. Tak sa zjavíl, čerstvo vystříhaný před kasárenskú bránú a předpisovo sa zahlásil, že nastupuje do služby.
„Debile,“ krútil hlavú nad tú blbosťú vojín – mazák. Ukázal mu, kerým směrem sa má dať za hadrářem pro vytúžený zelený mundúr a hneď sa vrhl k telefónu, aby na patřičných místoch oznámil co za blba sa blíží. Hadrář už mjél pro něho navybírané samé fajné zboží. Že nemóže naíť také malé čísla, tož si Metúd zatým mosí vzíť co je než mu pošlú neco akorát na něho. Na druhú stranu, na jeho pětikilovú lebeňu nebyla taká velká brigadýrka, tož vyštráchali desi z regála helmu, že by sa v ní mohla odrazu vykúpať celá četa. Metúd vzál co bylo a přesunúl sa k holičovi. Ten, jak zmerčíl jeho lebeňu enem zavrčál ať navalí pět korun a vypadne. No, pražáčci, pomyslél si Metúd, ti by pořáď brali kopejky za nic.
No jak sa ve sprchách vyzlékl, tož všeckým sklaplo. Dokonca aj voda přestala hlasno čváchať. Potem sa nasúkal do tých vyfasovaných obludných rozměrů a celá umývárňa sa rozchechtala. Metúd si z teho prd dělál a radostno sa rozlúčil s civilem.
Potem sa sebrál a s ostatníma mazál na slavnostní nástup. Jak ho zmerčíl velitél, šilt na brigadýrce sa mu zrulovál vzteky. „Jméno, vojíne,“ zařvál, jak sa na takú šajbu zelenú slušalo. „Metúd Filgas, prosím pjekně.“
„Filgas, to si pište, že ještě budete prosit. Co to máte na sobě? To si myslíte, že bude maškarní?“
„To sem, prosím pjekně,vyfasovál při nástupu. Že na mňa nejsú vhodné velikosti.“ Tým si Metúd zachránil kožu před velitelem, no vryl sa nesmazatelně do lebení všeckých druhoročáků. Velitél si dal zavolať vedúcího hadrářa aj s pomocníkem a dyž zistíl, že je všeckého dosť, tíško promluvíl: „Pánové, oko bere. Za odměnu vám poskytnu rovných jednadvacet.“ A službukonajúcí dozorčí si ich už odváďal do aresta.
„A vy, Filgas, mi řekněte, co nyní se skladem?“
„Tož to je jednoduché, súdruhu velitelu. Zapečetiť a potem v přítomnosti nekerého lamp… teda důstojníka zkontrolovať.“
„Výborně! Jste od dnešního dne vedoucí skladu.“ Metúd sa nafúkl jak holub hřivnáč a ani nepočúval to skřípání mazáckých zubů.
Potem sa šlo na slavnostní oběd. Řízek a zemňáky. U okénka ho pořáď odstrkovali a šepotali okolo něho, že je mrtvý muž. Až kerýsi Slováčisko sa zlutovál.
„Ty, s tým velkým ftákom, choď sem,“ a pustíl ho před sebja. Všeci sa šklébili jak pražáčci na Matějskéj púti, ale nigdo ani nepípl. Metúd vzal gábl, lapl ke stolu a pustíl sa do polévky. Jak zhltl prvú užicu, postavili sa mu do pozora vlasy aj s chlupiskama. A to už sa vojáci řechtali lebo Metúdova polévka byla jak reklama na solné doly. Tož polévku odstrčíl a pustíl sa do řízka. Jak ho schytíl vidličkú, tož zistíl, že je to náčeňový hadr obalený ve strúhance. Včíl už sa ale nasrál. Stanúl a za všeobecného řehota došél k dozorčímu a žádal o rozhovor s velitelem. „Vodprejskni debile,“ schytíl Metúda pod gágorem. Vtem řehot jak dyž utne a fšeci mjeli zabořené fifáky v ešusoch. Dozorčí ucítil na rameni lahké zaklopkání a dyž sa poohlédl, velitél mu prstama naznačovál dvojku a jedničku – 21. Metúd mu beze slov podál ešuse. Ten, takéj beze slov, okoštovál polévky. Jak zhltl, tož sa mu čepica otočila štyrykráť ve vzduchu a zrulovaly sa mu nohavice. Z kuchyně sa ozvalo zakňučání plné hrůzy. Velitél, pořáď beze slov, ukázal na kuchtíka u okénka, u pánvice a na vedúcého směny. A enem jemňučko naznačíl kývnutím lebeně směr k basi. „A kdo si nebude řádně plnit svoje povinnosti, dopadne úplně stejně. I kdybych měl pozavírat půlku roty,“ porušíl týmto hřměním svůj pantomimický výstup. Metúd sa k němu ešče jednúc nakloníl a prozradíl mu neco o svojich svěračoch a že z teho dúvoda nemóže šplhať na světnici hore na bidlo. Velitél pokýval hlavú a samosebú, že na bidle skončíl mazák a milý Metúdek sa válal dole. Hneď po večerce ho ale schytily čísi ruky, zohly ho přes židlu, zvázaly mu ruky aj nohy a stáhly trenky. Včíl si okolo Metúdovi řitě posedali mazáci jak indiáni okolo ohňa a místo kalumeta si podávali bagr a pjekně ním pleskali po Metúdovej prdeli. No toto Metúdovi svěrače dlúho vydržať nemohly a tož mazáci zrazu byli mazaní a neviděli na krok. „Póó-zor,“ rožlo sa světlo a velitelovi při tem pohledu cukalo v kútkoch. „Já nemóžu,“ pípl Metúd desi zpod židle.
„Pánové mazáci, nyní vám to vojín Filgas doslova posral. Do umývárny a potom rovnou do basy. 21.“
Tož tak sa skončíl Metúdúv prvý deň na vojně.




Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0321 s