Možná právě pro změnu pohlaví vyšetřovatele je PŘÍPAD EWY MORENOVÉ klidnější a také prostší než severské detektivky, kterých se urodilo na našem knižním trhu v poslední době neobyčejné množství. Jen dva mrtví, žádné mučení a zvrhlíci, ale také žádný alkoholem i životem zmožený detektiv - to je možná na první pohled málo pro čtenáře chtivé senzací. H?kan Nesser (viz foto) přináší však jiné kvality. Dovede se dokonale prolnout do osudů a psychologie svých aktérů, říci něco obecnějšího o životě ve &Svédsku  a hlavně, učinit skutečně „živou“ svoji inspektorku.
 
Ewu Morenovou  poznáme ve chvíli, kdy si balí batoh na zaslouženou několikatýdenní dovolenou. Dostane ještě jeden drobný úkol – vyslechnout zadrženého zločince (“sliza”), který odmítá mluvit a přiznat se před kýmkoli jiným. Ten jí dát tip na úchyla v policejním sboru, což se v závěru prokáže, ale to není hlavní linka knihy. Ewa ve vlaku potká plačící dívku Mikaelu, jíž matka prozradila hroznou pravdu o jejím otci, kterého dívka nikdy neviděla ani jeho jméno naznala. Jede ho navštívit a bude se snažit pochopit, proč byl před šestnácti lety obviněn z vraždy. Tím se otevírá šestnáct let starý případ, v němž je její otec, učitel Arnold Maager, obviněn ze zabití své studentky Winnie Masové, která s ním byla těhotná. Dívka končí pádem z mostu na vlakové koleje, otec je nalezen vedle jejího těla, obviněn z vraždy a ocitá se na dlouhá léta v psychiatrické klinice v Lejnici(?).
 
Dívka otevírá „kostlivce ve skříni”, který dlouho ležel a byl považován za vyřešený. Že vše bylo a bude jinak, nemusíme prozrazovat, v detektivce se to nesluší. Snad jen tolik, že jednou zmizí dívka, pak zase její otec a Ewa Morenová je vtažena do případu, který sice není její, ale začne se o něj podrobněji zajímat, byť to komisaři místní policie není příliš po chuti.

 Poměrně jednoduchý děj je předkládán napínavou formou, nikdy vás autor nenudí a naopak – ti, kdož rádi hádají předem pachatele si v několika místech všimnou, že jim autor dopřeje více informací nežli má policie. Spíše vadí vyostření, jak se říká na ostří nože – nevěřím, že když veřejnost městečka zjistí, učitelův poměr se studentkou, který není bez následků, že by byli lidé ochotni ho lynčovat – to bychom měli zbitých učitelů? Stejně tak uvedení jednoho nesympatického, pečlivě o sebe a své zdraví pečujícího policajta Vrommela a zanedbaného leč schopného a sympatického Baasteuwella je mírně řečeno omšelé. Konečné řešení není přespříliš překvapivé, ale asi se ho sami nedoberete.  Moralisté budou mít možná námitky, ale z hlediska lidského je konečná fáze vyšetřování logická a pro další žití Maagerovy dcery Mikaely důležitá.
 
Kniha má vedle detektivní linie ještě jednu dosti důležitou linku – pohled na život, hlavně citový,  komisařky Ewy Morenové, ženy s obavou, že zůstane navždy single („být první svobodnou ženou v dějinách lidstva,“ jak nadsazeně říká). Teď má sice svého přítele (chlapa? milence? samce?) Mikaela Baua, ale stačí malé nedorozumění a váhá, zda vztah skončit. Osobní příběh vyšetřovatelky je sám o sobě zajímavý a je škoda, že autor na něj v závěru knihy nedá odpověď.  Že by si nechával zadní dvířka pro další pokračování – PŘÍPADU II – jak je tomu v televizních seriálech? &Skoda nedotaženého závěru, jinak bych mohl knihu plně doporučit.
Foto: wikipedia.org
 
P.S. Poznámka k překladu: těch „volů“ z úst žen a mířících na ženy, mohlo být méně.