První ráno v Deštném začalo poněkud pochmurně. Vidět bylo pár metrů dopředu a ke všemu jsem zapomněla v apartmánu foťák, pro který jsem se musela vracet. Slibovaná vyhlídka nás nijak zvlášť neuchvátila, ale nevzdali jsme se. Naštěstí se brzy začalo sluníčko snažit a i když to právě nebylo na opalování, nakonec se podařilo mlžný závoj rozpustit.



Druhý den začal mnohem veseleji. Na obloze. Nikoliv v mé mysli. Zatímco jsme čekali na jediný autobus, který nám měl zkrátit cestu o nějaké tři kilometry, uvědomila jsem si, že sice foťák mám, ovšem kartu do něj jsem si zapomněla včera v počítači, když jsem si přehrávala fotky. Jsem "šikulka"! Protože nás čeká už i tak dlouhý pochod, situaci neřešíme návratem, ale podílením se o přístroj mé drahé polovičky. Je to trochu komplikovanější, ale jde to. Uf! Dostane se i na moje oblíbené odrazy na vodní haldině (resp. na louži).

Den třetí. Čeká nás cesta přes vrcholky. Jsme trochu zklamaní. Z rozhledny toho díky oparu moc nevidíme a cestou se pořád pohybujeme v lese - přes stromy není nic vidět a cesta ubíhá pomalu. Nejkrásnější část cesty vede až zpátky přes sjezdovku, kde prožíváme fotografické orgie.
 

Čtvrtý turistický den začíná návštěvou kostela v Neratově, pak přejíždíme do Klášterce nad Orlicí a odtud jdeme nahoru na Čihák a přes Zemskou bránu kolem Divoké Orlice zpátky dolů. Cesta kolem Divoké Orlice nás baví. Nejenže je tu spousta míst na focení, ale také nadšeně plníme úkoly pro děti na naučné stezce. Couráme nohama po zemi, kdo bude víc šustit.

Když to příští rok zase takhle vychytáme, začnu se snad na podzim i těšit. Brouzdání listím mi dělá radost. Podzimní barvy lesa mi rozehrávají tóny uvnitř mysli. A když to foukne a my se ocitneme v záplavě sněžících listů, čas získá nový rozměr. Je to legální droga zdarma, když příroda stříkne do žil šťastnou přirozenost žití.

 

Autoři fotografií: Renata a Libor &Sindelářovi

Další mé fotografie z Orlických hor na fotoblogu