Jak jsi začínala s paličkováním?

K paličkování jsem se dostala díky spolužačce z gymnázia. Řekla mi o Střední uměleckořemeslné škole při &Skolském ústavu umělecké výroby v Praze, kterou jsem vystudovala a kde jsem se kromě paličkování seznámila také s šitou krajkou, výšivkou a tkaním. Je to až k nevíře, ale snad jsem do té doby o paličkování neslyšela, ani nikoho paličkovat neviděla.

Jak to vidíš s dnešním zájmem o tuto tradiční výrobu krajek? Roste nebo uvadá?

Kroužky s menšími přestávkami vedu od roku 1993, začala jsem s nimi již při studiu a byly roky, kdy jsem měla pro velký zájem více kroužků naráz a roky, kdy byl pouze jeden. Nedá se říci, jestli zájem roste nebo uvadá, spíše zůstávají skalní příznivkyně. Někdo přijde s tím, že se chce naučit základy (plátno a polohod) a vystačí s nimi, někdo se chce naučit více a ten zůstává. Tato práce vyžaduje trpělivost a notnou dávku času, takže u této krásné činnosti vydrží jen ti nejtrpělivější.

Co tě na paličkování přitahuje? Co ti to přináší?

Přitahuje mě možnost seberealizace, možnost vyjádřit se pomocí něčeho krásného, jako je krajka, možnost používat nepřeberné množství materiálů – tradičních i netradičních (papír, plsť, gympa, drátek). Paličkování mi přináší klid, relaxaci, sebevyjádření. Když sedím u herdule, zapomínám na okolní svět a soustředím se pouze na krajku.

Je obvyklé, že si krajkářka vytváří nové vzory? A pokud ne, tak kde je shání?

No, obvyklé to není, začínající krajkářka si podvinek (vzor) sama nevytvoří. Musí umět dobře paličkovat a mít představivost, aby ho navrhla po stránce technické i barevné. Podvinky se dají koupit např. ve Vamberku nebo na krajkářských trzích v Praze, které pořádá Vzdělávací spolek uměleckých řemesel, ale i v různých internetových obchodech specializovaných na paličkovanou krajku.

Jak je tento koníček nákladný? Časově i finančně.

Časově je náročný, finančně – jak se to vezme. Na paličkování je potřeba mít relativně dost pomůcek (paličky, herdule, stojánek, nůžky, ocelové špendlíky, podvinky a hlavně materiál). Stojánek se pohybuje od 150 Kč do 1000 Kč, ale záleží na provedení. &Sikovný muž ho zvládne vytvořit za pár korun (dá se použít i tvrdá krabice), herduli si ušije zručná žena sama a v podstatě si pak musí koupit „jen“ paličky, ty stojí cca 26 Kč/pár a pro začátek potřebujete asi 20 párů. Takže základní sada na paličkování vyjde asi na 1000 Kč a to zase není tolik v porovnání s jinými náročnějšími koníčky, ne? Nejsnadněji všechny pomůcky k paličkování nakoupíte na této adrese: http://www.martina-krajka.cz/

Je možné, že bych se paličkovat naučila docela sama?

Záleží na zručnosti každé z nás. Samouk může mít smůlu, že se naučí chyby, které se špatně odnaučují – sama jsem na internetu našla video, kde je postup křížení a kroucení ukazován přesně obráceně. Určitě učení podle knih trvá déle, ale dá se to třeba podle knihy Ručně paličkovaná krajka od Ivy Proškové nebo podle Ivany Domanjové či Lenky Malátové. Já sama bych doporučovala alespoň pro začátek odborné vedení. Pěkný obrázek či šperk se dá při frekvenci 3 hodin týdně zvládnout zhruba po třech měsících chození do kurzu. Takže všem odvážným, které to chtějí zkusit, přeji hodně úspěchů při učení.

Spoustu rad pro začátečníky, návody, tak informace o prodejnách materiálu či kurzech najdete např. též zde: http://www.palickovani.cz/ nebo http://www.palickovani.eu/.

         Na fotografiích: paličkovaná krajka na motivy stromu - Jana Kořínková