Po tem mezinárodním kolapsu dostál Metúd dovolenku na neurčito, že než sa armáda dohodne co s ním. Že má lapěť doma a čekať na ortel.
No v dědině býl přivítaný jak hrdina od Stalingrada, lebo celá dědina, spolem se základní organyzácijú KSČ a předsedú Místního národního výbora, počúvala Svobodnú Evropu. Enem mama ho zliskala, že taká ostuda po celém světě. „To ste si nemohli zatemniť okno, aby vás z téj družice nebylo viděť?“
Chlapi sa řechtali až sa za bachory popadali. „Teta, a znáte-i fajnější štýl jak bojovať za mír?“ Metúdova mama enem mávla rukú a stáhla sa mezi robky. Ty ju tlapkali po ramenách, jakého že vychovala hrdinu a zrodila urosteného valašského ogara. Nikemu včíl nevadilo, že je malý, krpatý s brýlama jak popelníky na očách.
Předseda MNV na jeho počesť vystrojíl ples, no z politických důvodů ho opentlíl heslem „Se Sovětským svazem na věčné časy“. Druhý deň sa to stejnak moselo strhnúť, lebo za tým bylo dopsané …“ani o minutu deléj“, a pod tým …“s rukama až na zem“.
V tých dňoch zasedál aj generální štáb na svojem supertajném zasedání pod krycím názvem Metúd. Armádní elita sa zišla, aby rozhodla co s Metúdem, dyž mjél ešče rok do konca vojny a zaséj nebylo za co ho na tak dlúho zavříť. Ozvál sa politický pracovník.
„Soudruzi a není to nastrčený špión západních mocností? Ta rozkladná činnost mezi důstojníky by tomu odpovídala.“
„Bohužel, soudruhu Ivanove. Naši lékařští experti ho dokonale prohlédli a můžou se stoprocentní jistotou potvrdit, že orgán je přírodního původu bez jakéhokoliv zásahu zvenčí.“
„Jak to vypadá s morálkou důstojníků,“ optál sa generálmajor.
„Velmi špatně. Situace je kritická. Samozřejmě především v posádkách, kterými Filgas prošel. Zde se nám v rodinách důstojníků zvýšila porodnost a všichni novorozenci – chlapci - se jmenují Metoděj. Máme zde již první případ sebevraždy důstojníka, který velel Filgasovi. Není sice jisté, že to má souvislost, protože důstojník se zaměřoval na přátelství s muži, ale byly u něj nalezeny fotografie s orgánem odpovídajícím proporcemi Filgasovi a dopis na rozloučenou se slovy: Žádost a nedosažitelnost mě překonaly. Sbohem!
A tak súdruzi důstojníci furt dokola mudrovali co s Metúdem, dyž do sála doslova vleťél spojař – telegrafista a podával generálmajorovi telegram. Důstojník sa při čténí postavíl do pozora a jak dočetl, tož si pozutíral spocené čelo.
„Soudruzi, telegram z Moskvy: „Továryšči, daragíje druzjá! Vojína, Metoděje Filgase povýšit do hodnosti kapitána a propustit předčasně do zálohy jako specialistu pro styky s veřejností. V tajných materiálech zdůraznit, že již nikdy nesmí vkročit do vojenského prostoru. Pozdravlájet vas vaš Leonid Brežněv.“ Při tom méně celý generální štáb zasalutovál a politruk si enem odfúkl. „Soudruzi, uvědomujete si, že jsme nyní o fous unikli oprátce? My se ho chceme zbavit a on se zná se soudruhem Brežnevem.“
Metúd býl teda slavnostně dekorovaný a předčasně propuštěný z armády. Už mu ani nevadilo, že nebude v zeleném mundúru, lebo zistíl, že v armádě je ešče větší bordel než u nich v družstvě. Důstojníci sa s ním lúčili ozaj srdečně, ale prd im to bylo platné. Manželky zneužívaly jejich razítka a věčně Metúdovi vyřizovaly refundácije. V družstvě držali paščeky lebo bylo veřejným tajemstvím, že má styky s Moskvú. Roby si ho odvážaly do samých fajnějších hotelů a hýčkaly si ho jak svojeho. Ba ešče vjec.
A nad nima sa po večeroch hihňaly americké družice a červeňaly sovětské. Aj kosmos sa řechtál. Dokonca aj Bůh sa potichúnku chichúňal a enem si mrčal pod fúsy: „Doboha, tož esli sem aj toť teho stvoříl k obrazu svojemu, to ale mosím vypadať…“