Festival je určen všem nadšeným umělcům a tvůrcům, kteří využili příležitost a přihlásili svá díla programu. Diváci v průběhu celého jednodenního festivalu mohli hlasovat o divácky nejúspěšnější film. Organizátoři schválně vybrali známkovací stupnici od 1-10, aby co možná nejvíce snížili pravděpodobnost shody na výherních místech, ale jak je známo – člověk míní, pán Bůh mění, ale vezmu to popořádku. Do soutěžní přehlídky bylo zasláno celkově 18 filmů (Více o nich viz program https://www.mlp.cz/cz/projekty/akce/book - -the-film/program/). -

Program odstartoval ve 12:00 pilotní film, a poté se filmy představily ve čtyřech blocích. Po každém bloku následovala diskuze s tvůrci, druhý blok byl obohacen o workshop Bc. Jany Kůsové na téma 3D grafika ve filmu, po třetím bloku jsme mohli být součástí workshopu Jaroslavy Dvorské na téma Filmohraní, kde nám byl představen hravý systém (odtud i název) vzniku filmového scénáře. Čtvrtý blok uzavírala přednáška Bc. Markéty Nedvědové na téma Historie a současnost krátkého filmu.

Předposledním bodem bylo vyhlášení vítězů, kdy se výherní filmy umístily následovně:
3. Sen (režie Jakub Sivan, 2017) spolu s filmem Zkouška na drama (režie Jan Senius, 2015)
2. Poklad (režie Silvia Gregorová, 2017)
1. Žaludek (režie Filip Oberfalcer, 2017)

Všem výhercům náleží gratulace a potlesk si po každé projekci zaslouženě odnášely všechny filmy.


Přehlídku zakončil nesoutěžní film tvůrčího dua Jaroslavy Dvorské (režie, scénář a produkce) a Víta Horažďovského (kamera, hudba, zvuk a střih), jehož autorská hudební tvorba dotvářela mimo jiné v přestávkách pohodovou atmosféru po celý festival. Zakladatelky festivalu jsem se zeptala na pár otázek. Dostalo se mi následujících odpovědí:

1. Co bylo takovým největším impulsem k vytvoření filmového festivalu? Což možná odpoví i na další otázku, jak dlouho to v tomto případě trvalo od myšlenky k produkci?

Původně jsme chtěli mít festival pouze amatérské tvorby. Pak jsme ale vše přehodnotili a vznikl nápad festivalu, kde se může podělit o své zkušenosti vlastně téměř každý tvůrce krátkého filmu. Nejvíce se hlásili studenti filmových škol, nejvíce přihlášených bylo z Písku, dále FAMU, V&SUP i Zlín. Mám z toho velkou radost. Příští rok bychom chtěli ještě víc zacílit do řad amatérů a více rozhodit sítě. Letos bylo kolem příprav spousta věcí teprve u vzniku, a dost pomohlo oddělení komunikace MKP. Děvčatům patří veliké poděkování! Zároveň moc dobře vím, jak šedá zóna vzniká. A to byl hlavní důvod a zvědavost ke vzniku BTF. Kde jsou ty filmy, které se hlásí na filmové školy, projdou talentovými zkouškami, ale studenti dále nepostoupí? Kde jsou ty filmy, které se účastní soutěží a nezvítězí? Jsou skutečně tak špatné, že si zaslouží jen zašoupnout někam na dno šuplete? Proto je dobré jít se svými filmy na veřejnost. A diskutovat. A myslím si, že v dnešní hektické době by mohl žánr malého krátkého filmu získat konečně lepší uplatnění. Alespoň na festivalu. Filmy, ty které jsme letos přijali byli skutečně zajímavé a diváky bavily. A o tom to je!

2. Tématem prvního ročníku bylo „první rande“. Znamená to, že každý ročník se bude tematicky lišit? A máte případně už představu o tématu toho následujícího ročníku? A jestli ano, můžete téma prozradit či alespoň naznačit?

Ono první rande to mělo být původně v první verzi scénáře, ve skutečnosti je to spíš velké rande paní režisérky, dorazí pan osudový? Charakter režisérky je takové to: Pevně nohama na zemi, ale ve vztahu je to spíše ve vzduchu. Třesoucí se kolena… I když režie je moje múza na prvním místě a nejsem profesionál, vím jaké to je, když se rejža zamiluje. Najednou je z té sebevědomé holky ťunťa a i když chce vypadat perfektně, není na to čas. Není to ta holka co se fintí spoustu hodin u zrcadla, aby věděla, že má chlapa v kapse. Proto to líčení se ve výtahu je celkem humorné a výstižné. O upoutávce bych mohla hovořit mnohem déle, například moment, kdy z maskérky se stává klapka, to jsme tam dali schválně. U nás v našem malém štábu to tak občas vypadá. Zpět k tématu. Já udělala námět, scénář a Vítek tomu dal vizuál. Vymyslel například to pokračování, kdy se objeví hlavní herec přímo před plátnem a tak odhalení pana osudového se koná v reálném čase společně s projekcí.  Ještě než jsme začli točit velké rande, tak jsem už měla v hlavě nový scénář. Takže ten použijeme příští rok. Takže Filmem ke zdraví! 

3. Co byste si přála, aby si divák odnesl z festivalu, potažmo z Vašeho filmu Vrány?

Vrány mají bavit, nejsou přímo komedie, ale jak to znáte, i u hororu se můžete pobavit, zasmát, takže občas jsou tam scénky s gegy, které mají film odlehčit. Vrány jsou metaforou mezi tradicemi a inovacemi v dnešních knihovnách. Mám to už prozradit? Nebo ještě tu pointu mám ponechat dalším divákům? Tak snad prozradit můžu to, že Vrány jsou technologie, čtečky knih například. A ty se proměňují v mrchožroutské bytosti. Samozřejmě, kdo se Vran nebojí, ten je nevidí … jako hrozbu. Kdo se jich bojí, ty pohltí. Zní to moc hororově, ale zas tak hrozné to není ;-) A jakým způsobem film vznikl? Filmy se točí pro nějaký účel. Na přijímací zkoušky, na soutěž,… Já jsem se rozhodla, že zkusím to vzít od konce a pracovat s tím co máme, co umíme. Takže jsem z produkčního hlediska zasadila film do knihoven. Moc pomohly pobočky Vysočany, sklady v Bohnicích a mihne se i studovna na Opatově, tam jsme točili scénu Přijímací pohovor. Jelikož ale přeci jsme si nakonec stanovili účel (BOOK THE FILM), je tento film teď v podobě jakési demo verze a potřebujeme jej doladit, aby byl ještě lepší. Především Vítek chce vytvořit ještě lepší soundtrack.
Můžu říci, že filmy to byly rozličné, vtipné, dramatické, komické či poučné. Na to, že se jednalo o první ročník, a že je v zemi spousta nových menších či větších filmových festivalů a festivalků, festival BOOK THE FILM určitě nezapadne. Moc se vydařil a už teď se těším na jeho pokračování.