Když dramatik Tennesee Williams napsal v roce 1955 tuto svoji hru netušil, že bude patřit k jeho nejúspěšnějším a že za ni získá Pulitzerovu cenu. Když se Hollywood o tři roky po premiéře pustil do jejího zfilmování byl na post režiséra vybrán tehdy šestačtyřicetiletý Richard Brooks (1912-1992) , mající za sebou několik žánrových snímků a zajímavý film DŽUNGLE PŘED TABULÍ (později se proslavil např. filmy SLADKÝ PTÁK MLÁDÍ, LORD JIM, PROFESIONÁLOVÉ či CHLADNOKREVNĚ). Nijak se nesnažil potlačit divadelní předlohu, nechává naplno vyznít všechny dialogy a emotivní scény natáčí hlavně ve velkých celcích. Kromě expresivního úvodu, kdy si opilý hlavní hrdina zlomí při běhu kotník, situuje prakticky celý film do jediného dne a do jedné scény v domě farmáře Biga Daddyho ležícího v jedné části mississipské delty.

U příležitosti pětašedesátých narozenin farmáře Pollitta, zvaného Velký táta (Burl Ives) se v jeho domě sešla celá rodina - dva zcela rozdílní synové Gooper a Brick s manželkami. Na první pohled spořádaná rodinka, ale rodinná svornost je lež.  Gopper (Jack Carson) se netají tím, že usiluje především o otcovy bavlníkové plantáže, a je již léta šťastně ženatý s chamtivou manželkou Maye (Madeleine Sherwoodová), s níž má čtyři děti. V centru pozornosti je však druhý ze synů Brick (Paul Newman) a jeho manželka Maggie (Elizabeth Taylorová). Jejich komplikovaný vztah plný hádek trvá již tři roky a ač Maggie usiluje o to mít dítě, Brick to rezolutně odmítá. Zatímco se bývalý fotbalista Brick utápí v alkoholu jeho manželka se snaží svého milovaného muže přesvědčit všemi možnými způsoby. Brick ji však odhání, vymlouvá se na impotenci a jen těžko si přiznává, že v pozadí jeho problémů je sebevražda jeho někdejšího intimního přítele. Většina filmu je jedna velká manželská hádka. Houstne napětí mezi členy rodiny, kde Velký táta netuší, že jeho narozeniny budou, vzhledem k neléčitelné chorobě, jeho poslední, Gooperovy děti – podle Maggie „bezkrké příšery“ stále ječí a hádají se, Brick je zlomený a bez vůle, jen Maggie bojuje o svého muže a jako kočka používá všech dostupných zbraní. Jak napsal Michael Töteberg „hned prská, hned přede a dovede použít i drápky.“ Přesto závěr filmu vychází docela smířlivě.

Film dává možnost vidět dvě skutečné super hvězdy filmového plátna a to v době jejich plného lesku a slávy. Paul Newman (za roli Bricka poprvé nominován na Oscara) zde jakoby nahradil Marlona Branda a vyzařuje sexuální napětí. Elisabeth Taylorová (rovně za roli nominována na Oscara) v roli šíleně zamilované ženy přesvědčuje smyslem pro dramatické napětí a její role plně odpovídá titulu hry i filmu. Přestože ji Brick odhání, nenechá se ve své lásce i touze zlomit, je si vědoma svých půvabů a věří, že dosáhne svého. Vedle nich exceluje i Burl Ives, který si ve filmu zopakoval roli, s níž slavil úspěchy na broadwayské scéně. Je třeba vzít v úvahu, že v době kdy platil v USA tzv. Haysovův kodex mravnosti, který umravnil hollywoodskou kinematografii až neúměrnou mírou, je sexuální napětí ve filmu překvapivě silně cítit – byť jen v náznacích, gestech, pohledech, je diskrétní a obejde se bez jediného polibku. Typickými příklady jsou scény, kdy si Maggie natahuje nové punčochy a ptá se, zda má rovně švy nebo si všimněte, jak Brick drží v ruce sklenici s whisky. Stejně tak je latentně skryta Brickova homosexualita, i když pozorný divák ji vycítí. Film sice v Oscarovém klání na žádnou sošku nedosáhl, ale svou dusnou atmosférou, v níž se „kupí sexuální komplexy, žárlivost a prolhanost, nenávist a neurózy“, které se nakonec vybijí „v očistné bouři,“ patří k dílům, které se právem zařadila do zlatého fondu kinematografie. Rozhodně stojí za zhlédnutí.