V samotném úvodu autor píše, jak byl při studiu lesnictví zklamán - dozvěděl se vše o těžbě lesa, ošetřování stromů a chemickém postřiku proti škůdcům, ale tolik málo o tom, jak chránit les jako celek, jak zajistit zachování biodiverzity. Připomnělo mi to, jak jsem jako dítě byla zklamaná, když jsem pochopila, že myslivci se o zvěř starají vlastně kvůli vlastnímu zájmu, aby ji mohli ulovit a sníst, zatímco já v nich viděla milovníky přírody. Tuto lásku, k lesu a k přírodě, nás prostě na žádné škole nenaučí, tu si vytvoříme sami, když do lesa chodíme, objevujeme ho a obdivujeme.

Petr Wohlleben vytvořil návod k použití lesa nejen proto, abychom mu lépe rozuměli, více chápali jeho potřeby, ale hlavně abychom objevili úžasný svět stromů, který neuvěřitelně připomíná svět lidí. S autorovými slovy nám dojde, jaké máme štěstí, když se můžeme volně projít po lese za městem, protože ne všech zemích je to možné. S autorovými slovy si uvědomíme, jak je les úžasná a jedinečná přírodní symbióza různých forem života. 

Autor nám ukazuje les zevnitř i zvenku. Problematiku lesa teď vidíme docela jinak, už se nejedná o pouhou skupinu stromů, pod kterými sbíráme houby a kam vyrážíme na procházku. Díky Wohllebenovi jsme schopni les vnímat více globálně, chápeme, jak se jeho struktura a význam mění, jak ho lidstvo ovlivňuje svou činností. Jak je život stromů a zvířat tolik podobný našemu (trpí nemocemi, které sem přišly z ciziny, mají se s některými sousedy rádi a s jinými ne, žijí v systému, který nemohou příliš ovlivnit, ale snaží se v rámci svých možností využít z něho maximum).

Přitom se v každé kapitole objeví nějaká zajímavá informace, detail, který jsme si nikdy neuvědomili. Dostaneme mnoho užitečných rad (jak se v lese pohybovat, abychom se nezranili či neubližovali lesu, jak se nejlépe vyhnout komárům, jak je bezpečné ochutnávat syrové lesní plody). Autor nám popíše, jak hledat stopy (což byla jediná část knihy, kde mi chyběla obrazová část) nebo nám vylíčí osudy jednotlivých druhů stromů, to všechno netradičně, zajímavě, přirozeně. Dozvíme se třeba, čemu se říká lesní internet, proč rostou houby na podzim, proč se nemáme bát vlků nebo jaký nejodolnější živočich v lese žije. A samozřejmě mnoho dalších na první pohled nedůležitých drobností, které nám dohromady dávají ucelený lesní příběh. Jsme schopni teď vnímat les jinak, jako velmi ohrožený a citlivý ekosystém, jehož přežití závisí především a hlavně na přístupu lidstva k němu. 

Celkově na mě kniha velmi zapůsobila. Je to v podstatě přepis originální přednášky s mnoha osobními postřehy a podnětnými zamyšleními.