Viděla jsem Boha
25.01.2021
Renata Šindelářová
Společnost
... a nevypadal jako Bůh, ale jako světlo. Koncentrovaný zářivý bod, ze kterého všemi směry vychází proud světla. Pokud se proud dotkl něčeho živého, tak to rozzářil. Světlo explodovalo v každém člověku, kterého se dotklo, a byla to nádherná podívaná. Zvlášť když vím, že to světlo je láska. Láska ve smyslu vnitřní radosti, kterou vnímáme v sobě a také ji dokážeme rozdávat, všem a každému bez rozdílu, bez ohledu na okolnosti.
&Skoda, že v některých lidech velmi rychle pohaslo. Nejrychleji u těch, kteří jsou příliš ponořeni sami do sebe, pak jsou zlí, závistiví, zákeřní. Jistě, nejspíš je sem, do okamžiku vlastní temnoty, dovedly špatné zkušenosti, bolest a strach, často způsobené zase jinými lidmi či zlými zkušenostmi. Boží světlo v těchto lidech zhaslo. Pohltily ho negativní energie, které se v těle rozrostly jako nemoc, pohltily do sebe vše hezké, zdraví, lásku, štěstí. Lidé bez světla si nakonec nedokáží užít krásné chvilky, polibku, prachobyčejné radosti z přítomnosti někoho blízkého.
Je mi z toho smutno. Protože cítím, že všichni tihle lidé mají velmi snadný přístup k tomu, aby prožili hezký život - stačí jen tu radost, vnitřní lásku, štěstí v sobě rozdmýchat. Je to tak jednoduché, ale vím, že zároveň tak strašlivě těžké! Skutečně je těžké omluvit se, odpustit nebo se vzdát nutkavé potřeby peněz. Ironicky ale čím víc se úporně snažíme lpět na své uraženosti či penězích, tím víc dalších negací k sobě přitahujeme. Jediná správná cesta je uvolnit to, nechat to být, pustit to a stát se volným.
A proč tohle všechno píšu? Protože tato má vize Boha popisuje průběh jedné z mých meditací. Což je velice zvláštní s ohledem na okolnost, že jsem jako člověk vychovaný reálným socialismem původně materialista. Celý život se ale něčemu novému učím, pozoruji, poznávám a přehodnocuji své staré postoje. Pochybuji. Je opravdu celý svět jen to fyzické, hmatatelné, nebo jsou věci, které nedokáže věda uchopit a popsat?
Je jisté, že jakkoliv pochybuji, nikdy ze mě nebude křesťan, protože organizovaná víra mě odpuzuje. Ráda bych přišla na kloub vnitřní pravdě. Protože když se nad tím hluboce zamyslíte, musíte si připustit, že jste mnohdy intuitivně něco vycítili, jak která situace dopadne, komu můžete či nemůžete věřit, co byste skutečně rádi dělali místo toho, co skutečně děláte. (Ale pak převáží rozum, důvody dané logikou, a vy se zachováte jinak...) A tahle intuice, lze nějak vědecky vysvětlit? Nebo musíte hledat vysvětlení jinde a jinak?
V posledních letech o tom přemýšlím často. I proto se i má poslední kniha JEN JEDEN SVĚT, která vyšla na podzim 2018, zabývá podobným tématem. Kromě příběhu o jednom podezření z vraždy se v nitru hlavní hrdiny Bianky odehrává podobné prozření - že možná někdy jen - kvůli rozumu - nechceme vidět, co je tak zřejmé naší duši. Doufám, že kniha možná probudí zájem někoho dalšího o nevysvětlitelné jevy kolem nás, o víru v lepší svět a třeba také o principy psychosomatiky, které leccos naznačují o fungování duše...
Foto: www.pixabay.com,
www.literarnistrom.cz