Na motivy povídek z knihy Eduarda Pergnera a Zdeňka Karla Slabého
DĚTI S CEDULKOU (1982) napsal zkušený scénárista
Vladimír Körner příběh dvanáctileté dívky Emilky Fejfarové (
Miroslava Součková). Tatínka ji nacisté zastřeli, matku odvlekli a ona je vybrána na
„převýchovu“ do Německa. Její světlé vlasy a modré oči ji pomohou přežít, ale jakou cenu za to musí zaplatit? Nucený přerod v germánskou roditelku válečných hrdinů probíhá nejprve v lodžském ústavu pro výzkum německé rasy. Protože
Emilka splňuje „nordické parametry“ je poslána do Německa, kde si ji osvojí rodina velitele koncentračního tábora na pobřeží Baltického moře Otto Kukucka.
Dívku čeká
nelehký osud - nerozumí si s manželkou svého nového „otce“ Fridou (
Alicja Jachiewiczová),, má problémy se spolužáky, ale především je vystavena silnému psychickému nátlaku –
hraje se tu o její vykořenění z vlastní rodiny i z vlastního národa. Vzpomínky na domov ji však neopouštějí, přestože se k ní Otto Kukuck chová hezky, dokonce by se dalo říci s otcovskou láskou. Jak by ji však Emilka mohla splácet člověku, jehož vidí jak bezcitně střílí zajatce.
Zatímco Emilka v podání brněnské aspirantky herecké profese
Miroslavy Součkové je většinou mlčící a zarputile se tvářící dívčina, mnohem složitější postavou je Otto Kukuck. V něm je plně soustředěna
rozpornost nacistické ideologie – hrdý fanatický Němec, který bez jakýchkoli skrupulí dokáže zabíjet či utýrat bezbranné vězně, je sám
zmítán komplexy. Už to směšné jméno by stačilo. K tomu se přidružuje ještě jeho malá nevojenská postava i postoj jeho ochrnuté manželky, kdysi krásné i velmi bohaté, která ho svojí nadřazeností trvale deptá
. „Nacistický režim mu umožnil se vyšvihnout, dal mu moc nad tisíci lidskými životy, ale v očích Fridy je stále plebejcem a slabochem,“ napsal ve své recenzi ve Scéně Richard Fiala.
Otto se upne ke své adoptivní dceři, probudí se v něm nepoznané otcovské pocity a snaží se to holčičce dát najevo. Zahrnuje ji až
přehnanou láskou, ona si však zachovává pud sebezáchovy smysl pro základní lidské hodnoty. Mimořádný výkon ve ztvárnění mimořádně složité postavy Otto Kukucka podává tehdy přední sovětský herec a divadelní režisér
Oleg Tabakov. V tomto filmu vytvořil hlubokou, výstižnou a přesvědčivou studii člověka, v němž se
koncentruje filozofie „nadřazené rasy“ spolu s pocity a touhami obyčejného člověka. Jeho výkon byl pro tuto roli rozhodující.
Antonín Moskalyk (připomeňme jeho televizní MOTLITBU PRO KATEŘINU HOROWITZOVOU, dvoudílnou BABIČKU či ČETNICKÉ HUMORESKY, z kin pak drama DITA SAXOVÁ či pohádku KRÁSKA A ZVÍŘE) se snaží o
podrobnou psychologickou kresbu svých postav. Vedle reálného pohledu na dění v Německu vystihuje i Emilčiny vzpomínky na domov a její ne zcela reálný pohled na to, co musí prožívat. Vtom mu velice pomáhá
kamera Jiřího &Sámala s výtvarnými obrazy (např. z písečných mořských dun, zobrazením probouzení jara na českém venkově v úvodu či evokací ospalé atmosféry pruského Pobaltí 40. let).
Film KUKAČKA V TEMNÉM LESE je
mistrnou psychologickou studií zla, filmem, který řekne o válce a jejím vlivu na osudy lidí více, než drsné záběry z bojišť. Prostě se vám vryje do paměti a vnutí otázky, jak je možné, že v jednom člověku se může nastřádat jak bezohledný cynizmus a vražedné choutky, tak i prostá, ale o to silnější láska. Jak napsal Lubomír Sedlák v Tvorbě:
„Čeho všeho je za fašismu člověk schopen.“
Foto: csfd.cz, ceskatelevize.cz, imdb.org
**********************************************
KUKAČKA V TEMNÉM LESE
Česko, Polsko 1984, režie Antonín Moskylak,
uvádí v pondělí 2. dubna JOJ family od 20,20 hodin