Po mnoha detektivech, vyhozených z práce, s psychickými problémy či steskem po odešlé lásce, konečně je tu v centru dění člověk, který se neutápí v alkoholu či nicnedělání. Na rozdíl od mnoha jiných děsivých krimi je tu najednou román, který nestaví svůj úspěch na drsných scénách, potocích krve či vyhřezlých vnitřnostech, není tu exponované násilí,  patologické rozpitvávání jak vražd samotných, tak i nitra vraždícího monstra. Ano, je tu ošklivý zločin, jehož pachatel zaslouží potrestání. A je tu detektiv, který se na stopu znásilnění a vraždy devítileté dívenky Yasmine postupně dostává. Ale to vše probíhá zcela jinak, než je tomu v dnes běžné detektivce. Především vražda není na začátku – stala se již před dvaceti pěti lety, není tu celý policejní štáb s moderní technikou – ti před lety nedokázali pachatele odhalit. Buď pro zanedbání některých stop, nebo pro samolibost velitele.

Začněme ale od začátku. Když penzionovaný detektiv Lars Martin Johansson si chce zakousnout do právě koupené klobásy najednou ho zradí srdce. Postupně se v nemocnici vzpamatovává s téměř ochrnutou paží a omezenou chůzí. Jednoho dne mu ošetřující lékařka vypráví o starém případu vraždy devítileté dívenky Yasmíne, který nebyl nikdy vyřešen. Zkušeného tělnatého kriminalistu, který úspěšně vyřešil řadu složitých případů, začne případ zajímat. Nejen z důvodu své profese, ale i pro svoji morální čest, která mu nedovoluje tolerovat devianty.S pomocí svého bývalého kolegy Jarnebringa začne shánět podrobnější informace a postupně se seznamovat s předchozím vyšetřováním. Přibližně měsíc (každá kapitola má časové vročení) mu trvá hledání bílého místa v nekonečné spleti předtím neúspěšné kriminální praxe, než najde toho jediného pravého pachatele.

Je tu však problém. Johansson, kolegy zvaný „muž, který vidí za roh“, může použít jen svůj rozum a zkušenosti. Nemůže se obrátit na policejní sbor, protože případ je podle nově vydaného zákona pár měsíců promlčen. A on již není ve službě. Navíc je upoután nejprve nemocniční lůžko, posléze na otoman doma v bytě. Lze v takovém stavu řešit vyšumělý kriminální případ?

S přispěním bývalého kolegy, který se snaží získat co nejvíce materiálů z policejního archivu, lze značně pokročit. Za výrazné morální posily od své manželky Pii, důležité praktické pomoci od potetované ošetřovatelky Matildy a hlavně pak od bratrova pacholka ze statku, silného Maxe, se kousek po kousku prokousává množstvím lejster a protokolů, aby se nakonec k pravdě dobral.

K neobvyklosti této detektivní šarády, přesněji řečeno krimi románu, přispívá i to, že k odhalení pachatele dojde přibližně ve třech čtvrtinách knihy. Nejde o to ho pouze odhalit, ale najít správný způsob jeho potrestání, když soudní pravomoc na jeho případ již nemá vliv. Tady je zásadní morální dilema detektiva Johanssona, který chce dát vrahovi možnost čestně se přiznat a pykat za svůj čin, který nemusí být ojedinělý. Osud však zasáhne v nečekanou chvíli. Jeden život končí smířením a pocitem dobře vykonané práce, jiný pak tvrdým a nelítostným světským trestem. Vedle pomalého, i když nikdy ne nudného, odhalování vraždy, najdete v knize i zajímavé osudy dvou pomocníků Larse Martina Johanssona. Vedle Martiny, jejíž potetování ho dráždí, ale její příběh ho přesvědčí, je to zejména osud Maxe, sirotka z Ruska, který prošel tím nejdrsnějším drilem jak v ruských tak švédských děcákách, který ho zocelil a udělal z něho tvrdého, rozhodného chlapa. Jeho příběh, jak je líčen, by možná vydal i na samostatnou knihu.

Psychologická hloubka všech postav činí z románu UMÍRAJÍCÍ DETEKTIV perlu mezi podobně zaměřenými knihami. Každá kapitola je uvozena citátem z druhé knihy Mojžíšovy  knihy, začínajícím „Oko za oko...“ a končí citátem z téže knihy páté kapitoly „Nebudeš ho litovat...“ Několik odkazů na detektivní román Fridricha Dürenmatta Soudce a jeho kat s podobným detektivem těsně před penzionováním, svědčí o autorově sečtělosti a paralely (jak je těžké potrestat pachatele) si čtenář najde jistě sám. Při četbě si jistě vzpomenete na bystrý mozek Sherlocka Holmese – autor se také na něho, respektive na jeho bratra Mycrofta, odvolává. V knize nechybí ani trocha humoru, jak špičkováním se mezi Johanssonem a Jarnebringem, tak i v Johanssonově sebeironii, kdy vedle sebe stojí to, co říká a to, co si v skrytu myslí. Román je nesporně mistrovské dílo jak ve svém žánru tak i jako příběh o tom, jak unést stárnutí, tělesnou nemohoucnost, o tom, jak se vypořádat se smrtí, s nemocí a se smyslem života.

Leif G.W. Persson
(*12. března 1945 Stockholm) - Významný švédský kriminalista a spisovatel, držitel prestižních skandinávských ocenění. Od roku 1991 je profesorem &Svédského Národního policejního výboru, pracoval také jako poradce ministerstva spravedlnosti, coby přední expert je často zván do televizních debat jako komentátor významných kriminálních kauz. V současné době spolupracuje na televizním pořadu, který se věnuje nevyřešeným případům &Svédska. Jakožto odborník na zločin a nevyřešené případy a zároveň úspěšný spisovatel neodolal a pustil se do stále nevysvětleného atentátu na ministerského předsedu Olofa Palmeho z roku 1986, který dodnes vyvolává řadu otázek. Perssonovo literární zpracování v sobě kombinuje thriller, satiru, policejní procedurálku i psychologické drama. Autorův nejnovější román UMÍRAJÍCÍ DETEKTIV sklízí ve Skandinávii velký úspěch, literární ceny však Leif Gustav Willy Persson sbírá už přes dvacet let. Nakladatelství  Moravská Bastei MOBA vydalo již jeho romány LINDA, TEN, KTERÝ ZABIL DRAKA a JAK TO BYLO DOOPRAVDY S PINOKIOVÝM NOSEM.
Foto: pl.wikipedia.org