ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
čtvrtek 23.1.2025, svátek má
Zdeněk
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Romeo a Julie věku pokročiléhoPromiskuita Svátky vánočníHelena Zeťová nám bohužel odešlaZ jeřabinTakový zimní den
Nejčtenější za 14 dní
Svačinky pro školáky: 5x salát na přestávkuLucie Moravčíková: Koučování mi pomohlo objevovat samu sebeJak nakládat s množiteli zvířat?DOPORUČUJI 5 komedií, jež se mi vepsaly do srdceFOTOREPORTÁŽ: Z Nairobi do MombasyStín smrti – místo činu: Dívčí kámenLabužník životaMagický den pro malé princezny v Martinickém paláci Substance a Demi Moore bodují. Kde film uvidíte?Knižní zápisník: Poutavý prosinecJaký bude letošní Český lev?Tlaková vlna
Emil Hruška v knize zachytil vraždy let 1927-1956
28.03.2019 Ivo Fencl Literatura
Protektorát. Republiky před ním a republika po něm. Ještě i prvních osm let budování socialismu: to všechno jsou roky, ze kterých mistr non fiction Emil Hruška (*1958) vybral kriminální případy našeho pohraničí, přičemž úvodem cituje MUDr. Ludvíka Součka: „Obecná lidská náklonnost k senzaci vysvětluje jinak paradoxní záliby ve zprávách ze soudní síně, v detektivkách a soudních protokolech.“
Nu, ale proč by taková záliba měla být přespříliš paradoxní? ptá se řečnicky náš spisovatel a ví totéž, co už věděl doktor Karel Čapek: Vždyť Soudní síň čte v denním tisku nakonec každý. A proč? Zločin má zřejmě něco „do sebe“.
To je skutečně prověřeno tisíciletími! Jestliže ovšem zpracujete causy, ba i ty nejodpornější, jen jaksi líně, mechanicky a s vírou, že téma mord „stejně prodá“, příště si vaši knihu čtenář nekoupí. Emilu Hruškovi se, myslím, nic podobného nemůže přihodit! Modus, který našel a jenž si sám vypracoval, nelze v podstatě ani už zdokonalit. Jeho knihy se čtou samy a bývají plny adekvátních fotografií, což se také počítá. Dostávají nás na místa, ze kterých mrazí, ale to asi právě chceme, že!
Pod titulem Vraždy v pohraničí Hruška loni analyzoval na dvou stech stránkách další várku šokujících kriminálních případů a nenechá nás vydechnout. V hotová jatka se vyvine příběh Tragédií v Pastvinách a podlou vraždu Anni Maierové v serpentinách u Plané (1931) najdeme hned v kapitole první. Pokračuje se odporným hromadným mordem a sebevraždou v Podhorním rybníku u Teplé (1933), vraždou ve Vysoké &Stole u Nejdku (na Karlovarsku, 1933), četnými vraždami v obci Tři Sekery (1933, 1948), zločinem v nedaleké Chodovské Huti (1934), vraždami policistů v oblasti Velké Hleďsebe (1935), které měl na svědomí „desperád“ Rudolf Heller a Horrorem na samotě Hüttenberg (1935).
Za běsnění byl k smrti provazem odsouzen i „zvířecky žijící“ asociál Karel Schiebl, ale odvolací soud trest změnil na doživotí. Další sekvence knihy Letec a smrt rekonstruuje zcela zbytečnou vraždu amerického letce Roberta Davise u Dolního Žandova - až na samém konci války - a dvojnásobným bestiálním vrahem se roku 1950 stal převaděč Václav Rousek. Rok nato byl tento muž „se sekerou“ po právu popraven. Co však je zde šokující? Emil Hruška do své knihy mohl bez problému zařadit fotografii jeho pamětní desky na Ďáblickém hřbitově. Rouska totiž po roce 1992 uctili na čestném pohřebišti mezi politickými vězni a zařadili jej tím beze skrupulí po bok Milady Horákové a Záviše Kalandry.
Zvlášť zajímavý mi pak připadá díl knihy o vražedném útoku na židovského profesora Theodora Lessinga (*1872), realizovaném 30. srpna 1933 v Mariánských Lázních. Filozof se do Čech předtím uchýlil z Německa v oprávněných obavách, byla na něj vypsána odměna a... A nakonec skutečně byl zákeřně odpraven - jen den po 18. sionistickém kongresu, který zahájil v Praze a na němž vystoupil s přednáškou Německo a jeho Židé. Je dnes jen zásluhou Emila Hrušky, že také tuto causu - celoevropského významu - oprášil a bez lakování předestřel svým čirým, stručným stylem. Vyšetřování Lessingova zastřelení se příznačně táhlo až do léta 1945, kdy byl aspoň jeden z vrahů zatčen, a věc má ještě jeden, až skoro bizarní, po románu volající aspekt.
Ve své době totiž tuto smutnou událost úplně zastřela pověstná a nikdy neobjasněná vražda Otýlie Vranské, spáchaná již 1. září 1933. „Kdo dnes ví, že den před vraždou Vranské byl německými agenty zavražděn u nás židovský filosof?“ ptá se Hruška. „Publicita jeho smrti trvala jediný den, publicita věnovaná neznámé prostitutce trvala měsíce, ba léta.“
To sice je pravda, nezapomínejme ale, že se causou obíral již roku 1966 Roman Cílek v publikaci Výstřely ve vile Edelweiss zfilmované pak pod titulem Výstřely v Mariánských Lázních. Cílek navíc tento svůj text později doplňoval a reeditoval.
Kniha Emila Hrušky vyšla v dokonalém provedení a bez překlepů a leda snad si dloubněme do pár detailů. Chybí úplně obsah, mayovky (str. 141) píšeme s malým M a horory dnes už s jedním R. Spíš prostorovou determinací než tematicky navazuje publikace na starší Hruškovy práce Boj v pohraničí (2013) a My, hoši z pohraničí (2015).
Emil Hruška: Vraždy v pohraničí. Kriminální případy let 1927-1956.
Edice Victima, svazek 8. Nakladatelství Epocha. Praha 2018. 216 stran.
Zdroj foto: epocha.cz
To je skutečně prověřeno tisíciletími! Jestliže ovšem zpracujete causy, ba i ty nejodpornější, jen jaksi líně, mechanicky a s vírou, že téma mord „stejně prodá“, příště si vaši knihu čtenář nekoupí. Emilu Hruškovi se, myslím, nic podobného nemůže přihodit! Modus, který našel a jenž si sám vypracoval, nelze v podstatě ani už zdokonalit. Jeho knihy se čtou samy a bývají plny adekvátních fotografií, což se také počítá. Dostávají nás na místa, ze kterých mrazí, ale to asi právě chceme, že!
Pod titulem Vraždy v pohraničí Hruška loni analyzoval na dvou stech stránkách další várku šokujících kriminálních případů a nenechá nás vydechnout. V hotová jatka se vyvine příběh Tragédií v Pastvinách a podlou vraždu Anni Maierové v serpentinách u Plané (1931) najdeme hned v kapitole první. Pokračuje se odporným hromadným mordem a sebevraždou v Podhorním rybníku u Teplé (1933), vraždou ve Vysoké &Stole u Nejdku (na Karlovarsku, 1933), četnými vraždami v obci Tři Sekery (1933, 1948), zločinem v nedaleké Chodovské Huti (1934), vraždami policistů v oblasti Velké Hleďsebe (1935), které měl na svědomí „desperád“ Rudolf Heller a Horrorem na samotě Hüttenberg (1935).
Za běsnění byl k smrti provazem odsouzen i „zvířecky žijící“ asociál Karel Schiebl, ale odvolací soud trest změnil na doživotí. Další sekvence knihy Letec a smrt rekonstruuje zcela zbytečnou vraždu amerického letce Roberta Davise u Dolního Žandova - až na samém konci války - a dvojnásobným bestiálním vrahem se roku 1950 stal převaděč Václav Rousek. Rok nato byl tento muž „se sekerou“ po právu popraven. Co však je zde šokující? Emil Hruška do své knihy mohl bez problému zařadit fotografii jeho pamětní desky na Ďáblickém hřbitově. Rouska totiž po roce 1992 uctili na čestném pohřebišti mezi politickými vězni a zařadili jej tím beze skrupulí po bok Milady Horákové a Záviše Kalandry.
Zvlášť zajímavý mi pak připadá díl knihy o vražedném útoku na židovského profesora Theodora Lessinga (*1872), realizovaném 30. srpna 1933 v Mariánských Lázních. Filozof se do Čech předtím uchýlil z Německa v oprávněných obavách, byla na něj vypsána odměna a... A nakonec skutečně byl zákeřně odpraven - jen den po 18. sionistickém kongresu, který zahájil v Praze a na němž vystoupil s přednáškou Německo a jeho Židé. Je dnes jen zásluhou Emila Hrušky, že také tuto causu - celoevropského významu - oprášil a bez lakování předestřel svým čirým, stručným stylem. Vyšetřování Lessingova zastřelení se příznačně táhlo až do léta 1945, kdy byl aspoň jeden z vrahů zatčen, a věc má ještě jeden, až skoro bizarní, po románu volající aspekt.
Ve své době totiž tuto smutnou událost úplně zastřela pověstná a nikdy neobjasněná vražda Otýlie Vranské, spáchaná již 1. září 1933. „Kdo dnes ví, že den před vraždou Vranské byl německými agenty zavražděn u nás židovský filosof?“ ptá se Hruška. „Publicita jeho smrti trvala jediný den, publicita věnovaná neznámé prostitutce trvala měsíce, ba léta.“
To sice je pravda, nezapomínejme ale, že se causou obíral již roku 1966 Roman Cílek v publikaci Výstřely ve vile Edelweiss zfilmované pak pod titulem Výstřely v Mariánských Lázních. Cílek navíc tento svůj text později doplňoval a reeditoval.
Kniha Emila Hrušky vyšla v dokonalém provedení a bez překlepů a leda snad si dloubněme do pár detailů. Chybí úplně obsah, mayovky (str. 141) píšeme s malým M a horory dnes už s jedním R. Spíš prostorovou determinací než tematicky navazuje publikace na starší Hruškovy práce Boj v pohraničí (2013) a My, hoši z pohraničí (2015).
Emil Hruška: Vraždy v pohraničí. Kriminální případy let 1927-1956.
Edice Victima, svazek 8. Nakladatelství Epocha. Praha 2018. 216 stran.
Zdroj foto: epocha.cz
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Literatura
Pár vyluští záhadu
Náměsíčník – nová severská detektivka od Larse Keplera
Labužník života
Stín smrti – místo činu: Dívčí kámen
Knižní zápisník: Poutavý prosinec
Zima bez tebe
Vánoční koleda v moderním kabátku
Rebecca Campbell: Karty léčivých vod
Sophie Hannah: Tichá noc Hercula Poirota
Slib
Černobylské dívky
S každou padající hvězdou...
Po 111 letech vyšel podruhé Pán světa od Hugha Bensona
Generálův deník: Fascinující příběh i křivdy, na které je těžké zapomenout
Hory Tóry: Básnické „šťourání“ Václava Vokolka
Mo Gowdat: Děsivě chytré
Ptačí hotel
Třicet jednodenních výšlapů Krakonošovým krajem
Klíma Klímu připomněl
Boj za svobodu, v němž sny končí v plamenech
Další články v rubrice Literatura
Copyright © 2001 -
2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.