Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

ISSN 1802-2863 . Tiráž ... Dnes je neděle 16.11.2025, svátek má Otmar

Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy

Autorský web
Nejnovější příspěvky
Próza
Poezie
Miniškola tvůrčího psaní

Ostatní
Redakce

Jiří Kratochvil o Sylvě

11.04.2019 Ivo Fencl Literatura

Jiří Kratochvil o Sylvě Můžeme a nemusíme obdivovat sofistikovaného vypravěče Jiřího Kratochvila (*1940), že se uměl přednedávnem a PO SVÉM zhostit klasické již fantastické novely Sylva (1961, česky 1965) a přetavit ji do čehosi, co vyšlo z vlastní Kratochvilovy představy i podstaty.
Sylvu, jak možná víte, napsal francouzsko-židovský malíř a spisovatel Vercors (1902-1991) a opakovaně v ní odkazuje na jednu z prvních próz anglického spisovatele Davida Garnetta (1892-1981) Dáma v lišku (1922, česky 1969). Ta je trochu aluzí na Kafkovu Proměnu (i Ondřej Neff uznává, že Proměna je sci-fi) a jinak parafrází typických děl H. G. Welse. Vyšla ovšem už v čase, kdy anglický snílek opouštěl či opustil ten typ próz, k jakým náleží třeba Ostrov doktora Moreaua (ve kterém děsí čtenáře právě i liščí člověk).

Zjednodušeně řečeno tkví trik podobných vizí v tom, že vymyslíte nereálnou a zcela fantastickou změnu, kdy je „něco jinak“, a nato věrohodně a s logikou vylíčíte veškeré důsledky, jak by se asi mohly nakupit. To víme všichni. A v neposlední řadě jsou ty důsledky psychologické a dobrým příkladem je (opět Wellsův) Neviditelný. U nás třeba i Bubáci pro všední den. Garnett se opravdu zaměřil především na psychickou stránku věci a jeho drtivě působivá próza zanechá i proto silný a velmi zvláštní dojem, který je přece jen vzdálen dojmu raných Wellsových sci-fi. A podobně funguje i Garnettova překvapivá novela Člověk v zoologické zahradě (1924), která u nás byla přeložena a vydána právě s Dámou v lišku.
A Sylva? Ta vznikla o čtyřicet let později a ne na území Británie a podstatou už je blíž Kratochvilovu aktuálnímu dílu Liška v dámu, a to navzdory tomu, že moravský autor užil motiv k trochu jinému účelu. Původní Sylva byla ovšem dokonce nominována na Huga.
Její mužský protagonista Albert Richwick úvodem zachrání ženu, která se (a není to halucinace) před jeho očima proměnila z lišky doháněné honci. Vlastnosti ženy zůstaly až děsivě liščí, ale Vercors se ani moc nepokouší o rafinované metafory a nijak třeba nenaznačuje, že jsou některé ženy falešné, ne-li liščí povahy. Ač...
Albert je starý mládenec, i začne se o dámu (transformovanou z lišky) starat. Ochočuje ji, jinak se to nedá nazvat, a to navzdory tomu, že jde teď o člověka. Učí ji a dá jí jméno Sylva, které vezme výslovně z Garnettova příběhu, jenž četl ve vlaku. Liška-žena prodělá pak před jeho očima prodělá jakousi paralelu k vývoji „od opice k člověku“ a nakonec... Inu, vezmou se. Ale až poté, co ji Albert skutečně vychová „k obrazu“ civilizovaného člověka.
Podobně jako to udělal známý profesor v Pygmalionovi.
Vercorsův starý mládenec měl ovšem už předtím jistý poměr. Co se s ním stalo? Život této ženy se naopak rozpadá v opak vývoje Sylviina. Dotyčná se stala narkomankou a nakonec prakticky zvířetem. I když ne liškou.
Sylvu to ovšem také táhne k původní přírodě a podobně jako se doktor Jekyll nakonec nevratně mění v Hyda, stává se ona ve finále opět dravou. Ale taky zcela volnou.
Jiří Kratochvil tyto knihy zná a svůj děj vsadil do padesátých let. Částečně se odehrává v institutu, kde se zdaří vybavit liščí mládě rozumem, ba transformovat je v půvabnou ženu-agentku. Tehdejší režim pro ni nachází i poslání.
Už méně vědecká je druhá linie díla, v níž je nezkušený mladý muž (ale rozený pletichář) nalákán k StB. On a dáma-liška se do sebe zamilují, ale není to naštěstí jediná pointa.
Kratochvilovu fantastickou hříčku lze chápat i jako symbolickou hru. Liščí podstata se přitom ani tady překlenout nedá. Zvířecí míza se stále hlásí o slovo, zatímco mužský hlavní hrdina se díky vztahu přetaví v mezinárodně fungujícího pátrače. U Kratochvila jsou tak nakonec nejdůležitější historické momenty, a to hlavně Stalinova závěť a Berijova poprava.
Jiří Kratochvil (*1940) vystudoval český jazyk a ruštinu a povídkou debutoval roku 1964. Pracoval jako knihovník, archivář, jeřábník, noční hlídač, telefonista, topič, památkář i jako rozhlasový redaktor. Své knihy začal vydávat teprve roku 1990 a od Medvědího románu (1990) po Je suis Paris (2018) jich napsal třicet. Má lásko, postmoderno (1994), Příběhy příběhů (1995), Siamský příběh (poprvé 1996), Nesmrtelný příběh (poprvé 1997), Truchlivý Bůh (2000), Vyznání příběhovosti (2000), Brno nostalgické i ironické (2001), Brněnské povídky (2007), Jízlivá potměšilost žití (2017), Bakšiš (2018) a další.

Jiří Kratochvil: Liška v dámu. Ilustroval Jan Pražan.
Druhé město – Martin Reiner. Brno 2018. 200 stran
Foto: knizniklub.cz

Komentáře čtenářů

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0359 s

Jméno:		Email:
Nadpis:
Komentář:
Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům: Jaký je součin tří a čtyř?

Autorský web

Nejčtenější za 14 dní

Spolupracujeme

Jiří Kratochvil o Sylvě

Komentáře čtenářů

Několik posledních článků v rubrice Literatura