Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Sláva vítězůmJak jsem se měl před půlstoletímRobinson Zpěvák Petr Novák, já a náhrobní kámen vlakovkyVečírekMilane Špačku, tak už vylez
Nejčtenější za 14 dní
Nová výstava v Kutné Hoře odhaluje příběh slavné mincovnyJeff Beal v Praze: Světová premiéra hudby k vizionářskému MetropolisMilovník knih v roli kataDvousetletý Gustave MoreauOperace Viking: Série o českých špionech za studené válkyIgráček slaví padesátiny. Přejeme všechno nejlepší!Ticho, které zůstalo v dlaních: Březnové ohlédnutíMarně vzpomínám na ZoruNámořník z domu s cimbuřímRebecca Campbell: Karty pradávných kamenůPřed deseti roky odešel Standa ProcházkaMezinárodní týdny tance slaví 40 let: v dubnu do Prahy přijedou soubory z Evropy
Jiří Kratochvil o Sylvě
11.04.2019 Ivo Fencl Literatura
Můžeme a nemusíme obdivovat sofistikovaného vypravěče Jiřího Kratochvila (*1940), že se uměl přednedávnem a PO SVÉM zhostit klasické již fantastické novely Sylva (1961, česky 1965) a přetavit ji do čehosi, co vyšlo z vlastní Kratochvilovy představy i podstaty.
Sylvu, jak možná víte, napsal francouzsko-židovský malíř a spisovatel Vercors (1902-1991) a opakovaně v ní odkazuje na jednu z prvních próz anglického spisovatele Davida Garnetta (1892-1981) Dáma v lišku (1922, česky 1969). Ta je trochu aluzí na Kafkovu Proměnu (i Ondřej Neff uznává, že Proměna je sci-fi) a jinak parafrází typických děl H. G. Welse. Vyšla ovšem už v čase, kdy anglický snílek opouštěl či opustil ten typ próz, k jakým náleží třeba Ostrov doktora Moreaua (ve kterém děsí čtenáře právě i liščí člověk).
A Sylva? Ta vznikla o čtyřicet let později a ne na území Británie a podstatou už je blíž Kratochvilovu aktuálnímu dílu Liška v dámu, a to navzdory tomu, že moravský autor užil motiv k trochu jinému účelu. Původní Sylva byla ovšem dokonce nominována na Huga.
Její mužský protagonista Albert Richwick úvodem zachrání ženu, která se (a není to halucinace) před jeho očima proměnila z lišky doháněné honci. Vlastnosti ženy zůstaly až děsivě liščí, ale Vercors se ani moc nepokouší o rafinované metafory a nijak třeba nenaznačuje, že jsou některé ženy falešné, ne-li liščí povahy. Ač...
Albert je starý mládenec, i začne se o dámu (transformovanou z lišky) starat. Ochočuje ji, jinak se to nedá nazvat, a to navzdory tomu, že jde teď o člověka. Učí ji a dá jí jméno Sylva, které vezme výslovně z Garnettova příběhu, jenž četl ve vlaku. Liška-žena prodělá pak před jeho očima prodělá jakousi paralelu k vývoji „od opice k člověku“ a nakonec... Inu, vezmou se. Ale až poté, co ji Albert skutečně vychová „k obrazu“ civilizovaného člověka.
Podobně jako to udělal známý profesor v Pygmalionovi.
Vercorsův starý mládenec měl ovšem už předtím jistý poměr. Co se s ním stalo? Život této ženy se naopak rozpadá v opak vývoje Sylviina. Dotyčná se stala narkomankou a nakonec prakticky zvířetem. I když ne liškou.
Sylvu to ovšem také táhne k původní přírodě a podobně jako se doktor Jekyll nakonec nevratně mění v Hyda, stává se ona ve finále opět dravou. Ale taky zcela volnou.
Jiří Kratochvil tyto knihy zná a svůj děj vsadil do padesátých let. Částečně se odehrává v institutu, kde se zdaří vybavit liščí mládě rozumem, ba transformovat je v půvabnou ženu-agentku. Tehdejší režim pro ni nachází i poslání.
Už méně vědecká je druhá linie díla, v níž je nezkušený mladý muž (ale rozený pletichář) nalákán k StB. On a dáma-liška se do sebe zamilují, ale není to naštěstí jediná pointa.
Kratochvilovu fantastickou hříčku lze chápat i jako symbolickou hru. Liščí podstata se přitom ani tady překlenout nedá. Zvířecí míza se stále hlásí o slovo, zatímco mužský hlavní hrdina se díky vztahu přetaví v mezinárodně fungujícího pátrače. U Kratochvila jsou tak nakonec nejdůležitější historické momenty, a to hlavně Stalinova závěť a Berijova poprava.
Jiří Kratochvil (*1940) vystudoval český jazyk a ruštinu a povídkou debutoval roku 1964. Pracoval jako knihovník, archivář, jeřábník, noční hlídač, telefonista, topič, památkář i jako rozhlasový redaktor. Své knihy začal vydávat teprve roku 1990 a od Medvědího románu (1990) po Je suis Paris (2018) jich napsal třicet. Má lásko, postmoderno (1994), Příběhy příběhů (1995), Siamský příběh (poprvé 1996), Nesmrtelný příběh (poprvé 1997), Truchlivý Bůh (2000), Vyznání příběhovosti (2000), Brno nostalgické i ironické (2001), Brněnské povídky (2007), Jízlivá potměšilost žití (2017), Bakšiš (2018) a další.
Jiří Kratochvil: Liška v dámu. Ilustroval Jan Pražan.
Druhé město – Martin Reiner. Brno 2018. 200 stran
Foto: knizniklub.cz
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Literatura
Třicet nekompromisních literárních úderů na solar
Rebecca Campbell: Karty pradávných kamenů
Marně vzpomínám na Zoru
Námořník z domu s cimbuřím
Ticho, které zůstalo v dlaních: Březnové ohlédnutí
Jako po drátku
Angličtinářkou na Západočeské univerzitě
Jedno horké indické léto: Proměny a bolesti bengálské společnosti
Ódy na Ostrov pokladů a Roberta
Milionový Jan Zrzavý objektem lupu
Děloha může vydělat i půl milionu, ale čtvrt stačilo
Nejedlý dědečkem - a co z toho vzniklo
Radovy Šlápoty a výstřiky
Memy a mýty československého národa
Bezohledná architektura čínského mocenského vzestupu
Zamilovaný román z poštovního prostředí aneb HARAŠ!
Mezi barvami a tichem: Co mi únorové knihy prozradily o světě i mně samé
Svět, kam příliš často nenahlížíme
Griša - zkáza a naděje
Griša - Bouře a vzdor
Další články v rubrice Literatura
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.