Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  středa 29.5.2024, svátek má Maxmilián 

Hledej

Spolupracujeme

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Klára Gočárová vydala tři vzpomínkové prózy

25.04.2019   Ivo Fencl   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Klára Gočárová vydala tři vzpomínkové prózyKlára Gočárová (*20. listopadu 1962 v Praze) z Čerčan absolvovala FFUK a je matkou čtyř ratolestí vdanou za režiséra Jaroslava Hanuše. Učí jazyky. Pod titulem Voslí můstky napsala obsáhlou knihu sestávající ze tří vzpomínkových próz Slon, který se směje, Paní Polívková a Voslí můstky. Jde o úpravu dvou starších jejích „vánočních knížek“; už roku 2014 totiž Klářini blízcí pod stromek obdrželi stostránkového Slona, a sotva jej dopsala, uvědomila si, kolik „neuvěřitelných lidí a příběhů zůstalo ještě nezmíněno“, i vzniklo cca 150 stran Paní Polívkové. „Hned“ po Vánocích 2015 se situace opakovala a vznikly Voslí můstky,“ říká autorka.

 

Zatímco šest kapitol prvního díla se jmenovalo Borek, Lucie, Emilka, Franta, Jindra a Jarka, druhá kniha má 27 kapitol a kniha třetí dokonce 59. Vtip názvů kapitol prostřední knihy přitom tkví v tom, že jde o jména polévek. I pročítáme pórkovou, fazolovou, hovězí, houbovou, krupičkovou, „školní“, gulášovou, mangoldovou, vločkovou, čočkovou, rajskou, boršč, kulajdu z májovek, bramboračku, polévku zabijačkovou, kapustňačku s masovými knedlíčky, polévku „jarní“ i „absurdistánskou“.

První část svazku začíná vzpomínkami na dědečka Borka, který autorce říkával Makůvko, a v neposlední řadě pro ni odevzdaně psal a kreslil, ba veršoval; a kdybych teď pokračoval v reflexi stylem „a další rodinný příslušník“, ještě bych se do toho zamotal. I sama autorka před tím ostatně varuje, i postupujme jinak a jenom konstatujme, že je Klára spřízněna se spisovatelem Václavem Řezáčem (1901-1956).

Trilogie, o které referuje i přední kritik Vladimír Novotný v posledním existujícím čísle Dobré adresy, nám umožní setkání se skutečnou plejádou osobností. Objevují se Jiří Gruša, Pavel Kohout, Milan Uhde, Jarmila Emmerová, rodina Topolova (v kapitole o
Topolové polévce) anebo sochař Jan Koblasa, jinak též manžel autorčiny tety, který svého času uhnětl z hlíny velice pěknou studii hlavy Klářina otce Tomáše Řezáče.

Klára Gočárová chodila do školy s Janem Nekovářem, přednášejícím dnes v Paříži, a jejím dědem byl (plachý dramatik) Jiří Gočár, který rozkošně ráčkoval a disponoval systémem kapes na obleku. Ale neuměl dát najevo city. Klára jej milovala přesto či právě pro to.

Druhou Jiřího ženou byla herečka a asistentka režie Renata Gočárová, jíž se stala závislost na prášcích a alkoholu natolik osudnou, až spáchala sebevraždu. Ale ani osud autorčina děda nebyl růžový, byť jej, řekl bych, spisovatelka předestírá až moc melodramaticky. Hle:

„Láska ho dohnala k smrti. Svou ženu už nemiloval a novou milovat nesměl. Puklo mu srdce. Zemřel na infarkt, bylo mu 66 let.“

Jako celek nemají vzpomínky Kláry Gočárové naštěstí s melodramaty společného nic. Ba naopak; a mimo jiné fascinujících způsobem zachytily dobovou atmosféru na rozličných místech Prahy včetně Malé Strany. Kniha obsahuje i fotografickou sekvenci, ale ta není solidně okomentována a její smysl zcela nemusíte pochopit ani po pečlivém přečtení svazku. Tato sekvence obsahuje i fotografii, na které sedí u stolu spisovatel Václava Řezáče s chotí. Sedí nad kávou nebo čajem a nikoho dalšího nevidíme. Je to prý snímek ze setkání s prezidentem Benešem.


Voslí můstky jsou přesto ukázkou toho, co je výsledkem rozhodnutí přehnaně nebeletrizovat; i ač autorka (paradoxně) označuje nejméně prostřední jejich část za román.

Je očividné, že Klára Gočárová vyšla z nějakých deníků a zápisků, které si vedla od dětství, ale nevadí to díky jakési vroucné oddanosti jejího podání.
Různých perliček tu také najdeme přehršli a např. na straně 41 odstavec věnovaný domu Cyrila Boudy. Právě tam si chodívala hrát do zahrady s jeho vnukem Martínkem, který tu měl vlastní malý domek s veškerým zařízením. Nikdo děti z okolí uvnitř nerušil, když se scházely, a Klára vzpomíná taktéž na pouštění vláčků v domě u Boudů. Inicioval je malířů syn, rovněž moc hezky malující (a hlavně právě železnice) Jiří Bouda (1934-2015), jehož
Svět na kolejích vyšel právě v roce autorčina narození.

 

Klára Gočárová: Voslí můstky. Vlastním nákladem. Čerčany 2017. 454 stran


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0213 s