Jak jsem se měl před půlstoletímRobinson Zpěvák Petr Novák, já a náhrobní kámen vlakovkyVečírekMilane Špačku, tak už vylezSlaměný vdovec
Nová výstava v Kutné Hoře odhaluje příběh slavné mincovnyÓdy na Ostrov pokladů a Roberta Co funguje, napodobíme? Příklad z HollywooduMarná lásky snahaProjekt SOUSEDSKÝ KOUS aneb Sníme si to všichni!Angličtinářkou na Západočeské univerzitěCo mě v březnu zaujalo na NetflixuKdyž se Velikonoce (ne)povedou aneb svátky mezi tradicí a bizáremJeff Beal v Praze: Světová premiéra hudby k vizionářskému MetropolisDvousetletý Gustave MoreauTicho, které zůstalo v dlaních: Březnové ohlédnutíOperace Viking: Série o českých špionech za studené války
Alois Marhoul (*1951, https://www.marhoul.eu/) náleží k básníkům bez klapek na očích. Dějiny světa jsou dějinami barbarství a krutosti a jsou autoři po právu reflektující tyto zločiny, zrovna Alois Marhoul ale mezi ně nepatří. Přesto vede psaním válku.
S ďáblem určitě. A jeho vázaná publikace Adresa dočasného pobytu se jmenuje dle závěrečné básně. Jedná se přitom o dvojsbírku, i když úvodní obsah klame. Adresa dočasného pobytu se totiž skládá z knih I zlatá krysa je jenom krysa (osmačtyřicet básní) a z kratší Adresa trvalého pobytu (od str. 59). Ta je poloviční proti sbírce prvé, ale čtyřiadvacet zde zveřejněných básní stačí. Obě knihy částečně vznikly už v roce 2015. Marhoul sám debutoval roku 1984 neoficiální sbírkou Černý pasažér.
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.