Hudba? Famózní. Strhující! Až na pár výjimek, které i tak potěšily ucho, jen samé hitovky (za všechny  Generation Of Love, Bailando, I Like To Move It, Cotton Eye Joe, Take Me Away, Saturday Night), které rozhýbaly v bocích všechny, kteří to hned na začátku nepřepískli s alkoholem. Ruce nahoru a jedém! Nakažlivá energie proudila davem jako lavina. Takovou atmosféru jinde než na živém koncertě prostě nezažijete.



Zajímavost: sympatická holandská dvojice Sty-C a Li-Ann z Twenty 4 Seven se již dříve chlubila, že miluje Prahu a Českou republiku, což se sice jeví jako prvoplánové, každopádně na žádném z koncertů 90s Explosion nechybí a pár určitě všechny diváky potěšil, když vytáhl českou vlajku. 

Obecně se show povedla, udržovala nás v tempu, jeden výstup střídal druhý, bez zbytečnýh řečí okolo. Jen těmi efekty se nijak zvlášť neplýtvalo. Večerní plameny určitě potěšily a mnohonásobně zvedly úroveň. Trochu mě mrzelo, že v zadních řadách jsme si moc neužili tanečních kreací, neboť kamery snímaly hlavně zpěváky. Ale chápu, že jiní by pak zase tvrdili opak a že přišli kvůli interpretům, ne kvůli tanečníkům - těžko ten spor rozsoudit.

 

Uděluji ovšem pár pochval k organizaci. Velmi kladně hodnotím vratné kelímky na pivo, které bylo možné si zavěsit na oblečení. Příjemný byl dostatek toalet a čerstvé vody k opláchnutí. Stánků s občerstvením bylo dost na to, aby se vznikající fronty daly psychicky i fyzicky zvládnout. Naopak nemyslím, že bylo nutné  hromadné vyhazování deštníků u vchodu (lahve s tekutinami naopak prošly bez povšimnutí). Myslím, že je opravdu pořád lepší mít na festivalu deštníky než tisíce promočených lidí. (Velký dík nahoru, že nakonec nepršelo!) A další malé minus za to, že některé druhy alkoholu v průběhu večera došly.

Shrnuto a podtrženo: letošní devadesátkový festival byl báječným dobitím unavených baterek a kdo se teprve chystá do Brna, má se na co těšit.

Pochopte, správný kritik prostě vždycky najde něco, co lze příště udělat lépe...